U výrobků z plastu je často zdůrazňována jejich škodlivost na životní prostředí. Jsou syntetické, mají dlouhý poločas rozpadu, při jejich spalování vznikají pro ovzduší škodlivé látky, plastové odpadky jsou pohozené v přírodě a zaplavují oceány. Tento běžný pohled ale míří jen na viditelnou špičku ledovce. K posouzení ekologických dopadů je důležité brát v potaz jejich celkový životní cyklus

Metoda posuzování životního cyklu tzv. LCA (z anglického termínu Life Cycle Assessment) se zaměřuje na hodnocení výrobků z hlediska jejich vlivu na životní prostředí v každé související fázi – od těžby nerostných surovin, přes zpracování materiálu, dopravu, výrobu, užívání výrobku až po jeho finální zpracování jako odpadu zahrnující i opětovné použití případně recyklaci.  

LCA je analytický nástroj, jak dopad výrobků na životní prostředí hodnotit a ideálně navzájem porovnávat jejich různé alternativy. Cílem je jednak odstranit již zaběhlé nefunkční způsoby produkce a zároveň předcházet vzniku nových škod.  

Udržitelný život na Zemi 

Lidská společnost totiž odjakživa formuje své prostředí pro život. Jejími zásahy ale dochází k vyčerpávání (neobnovitelných) zdrojů, a člověk tak svým konáním postupně ohrožuje vlastní existenci. Právě toto konání je snaha změnit, aby byl život na planetě Zemi udržitelný. 

Zdroj: Institut cirkulární ekonomiky

Klíčovým se pro to jeví přechod na tzv. cirkulární ekonomiku, která se zaměřuje na zvyšování efektivity produkce. Ideálem je využívat všechny v tomto případě syntetické látky znovu jako suroviny. Ke zjištění, nakolik se k tomuto kýženému stavu přibližuje výroba i používání jednotlivých plastových výrobků, slouží právě metoda LCA.  

Jejím přínosem je podle Vladimíra Kočího z Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha vyjadřování environmentálních dopadů pomocí specifických problémů jako je například globální oteplování, znečišťování ovzduší, kontaminace vody a půdy nebo spotřeba energie a surovin.  

Podává totiž informace o možném konkrétním poškození a to v kontextu všech souvisejících operací přeměňujících vstupy na výstupy, ale i jejich spojnic. Nejčastěji se jedná o energie nebo pomocné materiály, které musí být kromě hlavního produktu také vyrobeny a po využití odstraněny. 

“Výhodou LCA je schopnost identifikovat nežádoucí geografické přesouvání problému z místa na místo i přenášení problému z jedné kategorie do druhé,” poukazuje Kočí třeba na příklad elektrického vytápění domů namísto využívání kotlů. Právě to jednak nahrazuje místo vzniku problému v domácnostech za elektrárnu a také vznik smogu za jiné emise skleníkových plynů.

*CH. Ghenai, Life cycle assessment of Packaging Materials for Milk and Dairy Products, 2012** Tetrapak

Podobným příkladem může být nahrazování plastových obalů třeba papírovými nebo skleněnými. Zatímco letmým pohledem hodnotíme plastový kelímek na jogurt jako neekologický oproti jeho skleněné variantě, metodou LCA dochází k vyčíslení konkrétní uhlíkové stopy, kterou zanechá výroba a použití skla, jako výrazně vyšší oproti plastu.

Bere totiž v potaz jednotlivé fáze celého cyklu výrobků např. váhu obalu při přepravě nebo nutnost čištění skla před dalším použitím, případně různou energetickou náročnost zpracování i recyklace materiálů. 

Proměnné v životním cyklu plastového kelímku na jogurt: 

  • získání suroviny – těžba ropy, 
  • doprava suroviny z místa získání do místa dalšího zpracování, 
  • výroba materiálu (s využitím paliv, elektrické energie a dalších zdrojů),
  • výroba produktu (přeměna materiálu, výroba, kompletace, balení pro distribuci ke spotřebiteli),
  • využívání produktu spotřebitelem (zahrnuje energetické a surovinové požadavky na provoz, opravy, údržbu či uskladnění),
  • stadium odstranění (energetické a materiálové nároky na odstranění, opětovné užití či recyklaci).

Když metodu LCA (model PEF 3.0) použil tým VŠCHT pro porovnání environmentálních dopadů různých typů kelímků firmy greiner packaging slušovice, zjistil z pohledu celého životního cyklu rozdíly. 

“Při porovnání srovnatelných kelímků, co se týče objemu a tvaru, kelímky s potiskem či s kartonovou složkou vykazují nižší environmentální dopady ve srovnání s odpovídajícími kelímky mající sleeve. Zároveň kelímky schopné pojmout větší množství jogurtu (400 ml) vykazují nižší environmentální dopady,” shrnuje studie závěry s tím, že kromě použitého materiálu hrají významnou roli i emise související s energií potřebnou pro výrobu produktu. 

Výzkum také poukazuje na fakt, že tyto dopady hodnocené na základě celého životního cyklu jsou nižší oproti tomu zkrácenému, tedy po okamžik, kdy kelímky opouští výrobní závod (cradle to gate). U celého cyklu (cradle to grave) totiž zohledňuje i nakládání se vzniklými odpady. 

Kelímek K3 firmy Greiner Packaging kombinující plast a papír

Základní odpovědí LCA je srovnání 

Do utvoření opravdu kompleního obrázku samozřejmě vstupují i další informace – ekonomické nebo sociální, a tedy techniky, jako např. hodnocení rizik, technologií, kontrolní audity nebo ekodesign. 

Samotná metoda LCA je ale unikátní svým potenciálem srovnávat zdánlivě nesrovnatelné. V kontextu plastových obalů je tak užitečným nástrojem jak pro jejich výrobce, tak pro výrobce alternativ. Hodnocení environmentálních dopadů je zároveň stále důležitější i pro jednotlivé segmenty trhu a spotřebitele. LCA tak může pomoci nadesignovat či zvolit ekologičtější produkt. A ukazuje se, že je jím mnohdy právě ten z plastu. 

Zdroje: 

Kočí, Vladimír. Posuzování životního cyklu – LCA. Praha: Kurz celoživotního vzdělávání Oběhové hospodářství, 20. 9. 2019. Fakulta technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha. 

Kočí, Vladimír, Šerešová, Markéta. Studie posouzování životního cyklu – balení potravin v papírových a plastových obalech a jejich srovnání s dalšími alternativními materiály, 13.12.2019. Fakulta technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha. 

Photo designed by Freepik 

2 komentářů k “Škodí plasty životnímu prostředí více než jiné materiály? Odpověď nabízí LCA

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *