Jakákoliv lidská činnost nebo produkt zanechává uhlíkovou stopu, to platí i pro plasty. Její výši ale neovlivňuje primárně materiál, ale spíše způsoby výroby. Dopady je snaha co nejvíce minimalizovat. Výrobci tak jdou vstříc nejen legislativě, ale stále častěji i společenské odpovědnosti. A v jejich počínání záleží na každém detailu. 

Co je to uhlíková stopa a proč se jí zabývat 

Mluví-li se o uhlíkové stopě, nejčastěji se jedná o souhrnné označení různých skleníkových plynů, které se dostanou do ovzduší v souvislosti s nějakou činností nebo produktem. Tyto látky mají za následek oteplování, jejich zvýšená koncentrace v atmosféře totiž absorbuje sluneční energii.

Uhlíková stopa (angl. carbon footprint) určitého produktu je celkové množství CO2 a dalších skleníkových plynů vyjádřených jako CO2 ekvivalenty uvolněných do prostředí ve vztahu k životnímu cyklu daného produktu.

VŠCHT Praha

Skleníkové plyny jsou různého složení, patří mezi ně třeba metan, oxid dusný, halogenové uhlovodíky apod., ale jejich vliv se vyjadřuje jako ekvivalent množství toho nejběžnějšího – oxidu uhličitého, proto se mluví o stopě uhlíkové. Přesněji by to měla být stopa skleníková. 

Upozorňuje se na uvolňování CO2 do ovzduší zejména v souvislosti s dopravou, výrobou energie, zemědělstvím nebo průmyslem, které mají největší podíl na globálním oteplování. Ke snížení jeho dopadů je potřeba dosáhnout uhlíkové neboli klimatické neutrality, tedy rovnováhy mezi emisemi a jejich pohlcováním z atmosféry.  

Na základě tzv. Pařížské dohody z roku 2015 je cílem udržet nárůst globální průměrné teploty pod hranicí 2 ºC. Podle vědců by totiž překročení této hranice znamenalo mnohem vyšší riziko nebezpečných až katastrofických změn v životním prostředí. Současná průměrná globální teplota je o 0,85 ºC vyšší než na konci 19. století. 

Uhlíková neutralita výrobních firem 

“Chci, aby se Evropa stala do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem,” řekla předsedkyně Evropské komise Ursula Von Der Leyen v souvislosti s tzv. Zelenou dohodou pro Evropu.  

Evropská komise – Zelená dohoda

Její součástí je mimo jiné i zaměření na způsoby, jak zajistit udržitelnější výrobní cykly, které budou šetrnější k životnímu prostředí, nebo opatření k rychlému a účinnému snížení úrovně znečištění. Dotýká se tak samozřejmě i výrobních firem.  

Ty drží krok nejen s legislativními změnami, ale zároveň obracejí stále častěji svou pozornost na společenskou odpovědnost. Jedním z jejich pilířů je i minimalizace dopadů na životní prostředí, a tedy i snižování emisí skleníkových plynů. Uhlíková neutralita ale neznamená nulovou produkci emisí, ale především jejich vyvážení opatřeními, které pohlcují CO2. 

Nejtypičtějším způsobem je zaměření podniků na energetickou efektivitu a využívání tzv. zelené elektřiny. Zbývající ekologickou stopu se snaží kompenzovat počiny, jako je sázení stromů nebo jinými offsetovými programy. Právě rostliny totiž mají schopnost zachycovat oxid uhličitý a naopak produkovat kyslík, proto výsadba stromů z tohoto pohledu vyrovnává poměr mezi vyprodukovaným a zachyceným CO2. 

Podobnou funkci zastanou i druhově pestré louky, ale i živočišné druhy, třeba velryby, které podporují růst fytoplanktonu. Ten totiž pohlcuje až 40 % vyprodukovaného uhlíku. 

Klimatické neutrality chce už letos dosáhnout třeba Bosch se svými více než 400 závody ve světě zahrnujícími vývoj, výrobu i administrativní zázemí. Zaměřuje se na efektivní využívání energie a preferování solárních zdrojů elektřiny. 

Podle magazínu Byznys & Energie se už objevily různé snahy o uhlíkově neutrální cestování, módu, aplikaci nebo hovězí maso. Toho chce australský masný průmysl dosáhnout nejen výsadbou stromů nebo dokonce luštěnin pohlcujících uhlík, ale i úpravou krmiva nebo genetickým inženýrstvím tak, aby skot produkoval méně metanu. 

Plastové obaly nezatěžují 

V případě plastů není jejich uhlíková stopa tak vysoká, jako by se mohlo na první pohled zdát. Souvisí to s tím, že přispívají k udržitelnému rozvoji. Konkrétně obaly tvoří přibližně 0,6 % průměrné uhlíkové stopy jednoho spotřebitele v Evropě

Objem skleníkových plynů by se zvýšil ročně o 2,7 resp. 61 milionů tun CO2, pokud by se plastové obaly nahradily jinými materiály, jako je sklo resp. papír. Jde mimo jiné totiž o to, že zpracování plastů je méně energeticky náročné, navíc jsou lehké, a snižují tak přepravní hmotnost výrobků resp. emise z dopravy. Důležité jsou také jejich další, například bariérové, vlastnosti.

Plastové obaly udržují jídlo déle čerstvé. Používání obalů napomáhá k tomu, že se pouze 3 % potravin v Evropě zkazí ve fázi mezi výrobou a přepravou, zatímco v rozvojových zemích, které nepoužívají podobné obaly, je tento podíl až 40 %. (Zdroj: Greiner Packaging

Ke klimatické neutralitě vykročil také přední výrobce plastových obalů greiner packaging. Zavázal se ji naplnit do roku 2030.

Nejde jen o materiál 

V případě obalů je třeba dívat se nejen na environmentální stopu související přímo s materiálem, ale na celý výrobní proces. A zajímavé je zaměřit se i na zdánlivé detaily. 

To souvisí s metodou posuzování životního cyklu výrobku, která podává informaci o konkrétním vlivu na životní prostředí (např. globální oteplování) v kontextu všech souvisejících operací přeměňujících vstupy na výstupy, ale i jejich spojnic. Nejčastěji se jedná o energie nebo pomocné materiály, které musí být kromě hlavního produktu také vyrobeny a po využití odstraněny.  

Shromažďování podkladového papíru etiket k následné recyklaci

Na příklad součástí výroby udržitelného plastového obalu může být i snižování provozních odpadů. “Ve slušovickém závodě sbíráme a dodáváme podkladové papíry etiket a zasíláme je k recyklaci. Jde nám o to, že chceme směřovat likvidaci našich provozních odpadů správnou cestou,” říká technik surovin a odpadového hospodářství firmy greiner packaging Marek Krajča o spolupráci s finskou společností cycle4green. Ta využívá speciální technologii, kterou přeměňuje odpadní silikonem potažený papír zpět na výchozí produkt – štítkový papír a samolepící etikety. 

Nejen že tak umožňuje recyklaci v uzavřeném cyklu, ale přispívá ke snížení CO2 zátěže. “Odhadujeme, že každá tuna námi recyklovaného odpadu přináší úsporu 2,02 tun CO2,” uvádí Petri Tani z cycle4green.

Konkrétní vyčíslení úspor má k dispozici i každá firma, která se do projektu zapojuje. Výrobce plastových obalů ze Slušovic tak v roce 2019 jenom tímto nakládáním s na první pohled zbytečným odpadním materiálem vrátil do oběhu 28 tun podkladového papíru a ušetřil tím 57 tun emisí CO2

Důležitou roli přitom hraje i optimalizace celého odpadového hospodářství firmy, stejně jako každá ze stěžejních součásti fungování výrobního závodu – energetické toky, efektivita technologií nebo infrastruktury. 

Porovnání uhlíkové stopy polypropylenového kelímku (ze životního cyklu výrobku je zohledněna jen část po jeho výrobu tzv. cradle to gate) a jízdy autem

Kdybyste chtěli jít skutečně do detailů, tak se lze uhlíkovou stopou zabývat na úrovni jakéhokoliv výrobku, akce, ale i jedince. V beta verzi kalkulačky uhlíkové stopy, podporované Ministerstvem životního prostředí, si ji můžete vypočítat sami za sebe v souvislosti s bydlením, dopravou, potravinami a spotřebou. Jak jste dopadli? Dejte nám vědět v komentáři. 

Jeden komentář k “Uhlíková stopa výroby plastových obalů? Záleží na každém detailu

  • Dobry den,
    cast informaci, ktere publikujete je spornych. Ono to s plasty neni tak jednoduche a ani s jejich recyklaci. Ani zahranicni studie (LCA) nelze aplikovat jen tak volne na CR. 0,5 litrova PET lahev v CR nevychazi v LCA vubec dobre. Muzete si o tom precist v me studii, ktera poprve neco podobneho dukladneji shrnuje: https://arnika.org/moje-uhlikova-stopa

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *