Plastové obaly jsou opředeny řadou mýtů, týkajících se jejich spotřeby i zátěže pro životní prostředí. Pod drobnohledem faktů ale tyto mylné předpoklady ztrácejí na síle. Plastový obal může být mnohdy ekologičtější než papír nebo sklo. V porovnání s jinými dopady na životní prostředí představují obaly jen velmi malou část. A jejich rádoby škodlivost se zmiňuje mnohem častěji než reálný užitek. Posuďte sami.
Plastových obalů je zbytečně moc
V EU zaujímají plastové obaly 19 % z celkového obalového odpadu, sklo 18 %, dřevo 17 % a kov 5 %. Mnohem větší část tvoří obalový papír a karton (41 %). (Zdroj: Eurostat_waspac)
Patrný je přitom evropský trend ekodesignu. Postupně od roku 1991 se staly obaly z plastu v průměru o 25 % lehčí například díky lepším materiálovým vlastnostem, pokrokům ve vývoji a výrobní technologii. Tyto optimalizace vedly v západní Evropě k poklesu o téměř 3,9 milionu tun plastu ročně.
A pozor, i při snížení hmotnosti splňují plastové obaly všechny funkční požadavky, včetně hygienických či bezpečnostních při přepravě.
Plastové obaly škodí životnímu prostředí
Podle Evropské agentury pro životní prostředí za sebou zanechá každý Evropan zhruba 8,4 t uhlíkových emisí ročně. Na plastové obaly přitom připadá pouze 0,6 %, což je pouhý zlomek ve srovnání s uhlíkovými emisemi z dopravy, energie nebo výroby potravin.
Při ročním použití plastových obalů na osobu vzniká 50 kg emisí CO2. Pro srovnání, při jednom letu ekonomické třídy na trase Vídeň – Mallorca a zpět (2900 km) jich vzniká 550 kg, tedy 11x více.
Potraviny se zbytečně balí do plastu
S uhlíkovou stopou souvisí i další benefit, který s sebou používání plastových obalů přináší – snižují plýtvání potravinami. Zatímco obal na kilogram čerstvého jídla v průměru zatíží životní prostředí 70 g CO2, zároveň ušetří 350 g CO2, které by se dostaly do ovzduší v případě, že by se to samé množství jídla nespotřebovalo a zbytečně vyhodilo.
- Salátová okurka zabalená v plastu vydrží až třikrát déle, než nezabalená. V obalu ztratí 1,5 % vody za 14 dní, bez obalu 3,5 % vody za 3 dny.
- Prodávání hroznového vína v sáčcích omezuje jeho plýtvání o celých 20 %.
- Maso ve vakuovém plastovém obalu vydrží až 16 dní, oproti 6denní lhůtě obvyklé pro maso nebalené.
Environmentální dopady samotných obalů se často přeceňují. Zatímco s potravinami celosvětově souvisí až 34 % emisí skleníkových plynů, pouze asi 3 – 3,5 % dopadu na klima je způsobeno balením potravin.
Hlavní problém plastů je, že se vyrábí z neobnovitelných zdrojů
Pro výrobu plastových obalů se používá 1,5 % ropy vytěžené na celém světě.
Výroba plastů vyžaduje mnohem méně fosilních zdrojů, než si lidé myslí. Navíc jsou nutné i pro výrobu jiných obalových materiálů. U jedné litrové PET lahve se jich spotřebuje 0,56 l, kdežto u skleněné až 1,57 l. A na rozdíl od použitého paliva lze vyrobené plasty několikrát znovu zpracovat.
Sklo, papír a kov jsou ekologičtější než plast
Jak moc zatěžuje životní prostředí každý typ obalu, dokáže porovnat tzv. LCA analýza. Tato metoda posuzuje životní cyklus produktu z hlediska vlivu na životní prostředí, a to zejména tvorby emisí CO2.
Srovnáme-li ekologickou stopu u 1 litrové PET lahve a skleněné lahve, pak při výrobě PET lahve je vytvořeno 107 g CO2, ovšem u skleněné 324 g CO2. PET lahev je tak 3 x šetrnější k životnímu prostředí.
Je to díky nižším energetickým výdajům při výrobě. Plast je velmi lehký, a proto se při přepravě vypouští méně uhlíkových emisí než při přepravě jiných obalových materiálů. Výhodou PET plastů je jejich snadná recyklace. PET lahve s vysokými podíly recyklovaných materiálů proto z hlediska své ekologické stopy jen těžko hledají konkurenty.
PET je tedy hodnotným materiálem. Musí však být zachován v recyklačním cyklu a v žádném případě nesmí být vyhazován svévolně do přírody.
Plastové obaly nejvíce znečišťují oceány
Plast, který se likviduje v zemích s fungujícím systémem nakládání s odpady, se do oceánu nedostane. 80 % odpadu ve světových oceánech pochází z pevniny, především z rozvojových zemí. Do oceánu je přináší hlavně řeky Niger, Nil, Indus, Ganga, Mekong, Amur a další asijské řeky.
Na znečištění oceánů mikroplasty se plastové obaly primárně nepodílí. Hlavními zdroji mikroplastů jsou syntetické textilie (35 %) a opotřebené pneumatiky (24 %). Mezi další původce mikroplastů v oceánech patří městský prach, silniční značení, námořní nátěry či přípravky osobní péče.
Plasty končí hlavně na skládkách
Čím dál méně evropského plastového odpadu končí na skládkách. Stále častěji se naopak recykluje nebo spaluje. Při spalování plastů se využívá energie, kterou obsahují. Spalování je proto v případě plastů, které již nelze recyklovat, vhodnější než skládkování.
V Česku je velmi účinný kolektivní systém zajišťující zpětný odběr obalových materiálů. Plastů se jich daří shromáždit 69 %. Jejich další materiálové využití je však třeba v českém i evropském kontextu ještě více podpořit a nastavi účinný recyklační trh a odbyt recyklátu pro nové výrobky.
Plasty jen škodí
Na závěr jedna zajímavost. Plastové obaly chrání zdraví lidí. Nejen jejich použitím přímo ve zdravotnictví, ale například kontaminovanou vodu lze vyčistit v průhledných PET lahvích pomocí UV záření. Toto jednoduché řešení může pomoci lidem žijících v oblastech, kde čistá pitná voda není dostupná.
V PET lahvích je dokonce přítomno velmi malé množství acetaldehydu. Tato přírodní látka se vyskytuje v potravinách a jako meziprodukt lidského metabolismu.
