Plasty jsou běžnou a užitečnou součástí moderního života. Jejich nadužívání a zejména to jednorázové se ale stalo problematickým. Důležitá je proto jejich úprava tak, aby se daly opět použít – recyklace. Ta začíná už u třídění odpadu a pokračuje jeho dalším zpracováním. To má ale zatím své limity.

Bez třídění není recyklování 

Recyklace není jen samotný proces recyklování. Začíná již v obchodě, kde kupujete výrobky v plastových obalech. Rozhodujete se, nejen jaký si vyberete obsah, ale vlastně také typ plastu, a zvolíte si, co se s ním bude dít dál.  

Vyhodit do směsného odpadu znamená odsoudit plast k životu na skládce nebo ke spálení. Dát do žlutého kontejneru představuje jeho šanci na další využití. Proč jen šanci? Protože v případě plastů je systém třídění a recyklace náročnější než třeba u skla a papíru. Plastů totiž existuje mnoho druhů, různě se navíc obarvují nebo kombinují.  

PET lahev je z jinak tvrdého materiálu než víčko, jiná bývá i etiketa. Lahve nebo kelímky mohou být potažené smršťovací etiketou tzv. sleevem z PVC nebo polystyrenu. Kelímky (i papírové) na nápoje mají bariérovou plastovou část. Pevné plasty např. hračky nebo nádobí jsou kombinací různě tvrdých částí i barev. 

Jak třídit? Co patří do žlutého kontejneru je uvedeno na každé takové popelnici. Orientovat se můžete také podle značek materiálu uvedených na obalech, tzv. recyklačních symbolů.

www.samosebou.cz (EKO-KOM)

Ne každý plast lze (zatím) recyklovat 

Chemicky je možné recyklovat každý plast. Dosavadní mechanická recyklace má však své limity. Když už se použité plasty dostanou do žlutého kontejneru, musí se nejprve roztřídit. Odpad prochází několika stupni rozdělování. Slisovaný obsah žlutého kontejneru se na úvod zbavuje různých nečistot i jiných druhů odpadu. Nejprve jej separuje stroj a následně probírají lidé u dotřiďovací linky.  

„Pracovníci linky u třídícího pásu pozitivně roztřiďují plasty podle druhů, či barev na základní skupiny. Takto roztříděné frakce plastového odpadu se lisují do balíků a odváží k dalšímu zpracování,“ přibližuje ředitel oddělení rozvoje systému společnosti EKO-KOM Petr Balner. 

Skupiny plastového odpadu: 

  • PET (čirý a barevný) 
  • pevné jednodruhové plasty (duté plasty) 
  • fólie 
  • polystyren 
  • směsné plasty 

Druhý život plastů 

Pečlivě roztříděný materiál se lisuje nebo se z něj udělá drť, která se pere a suší. Takto je plastový odpad připraven pro další zpracování, k recyklaci. Nakládá se s ním nejčastěji těmito způsoby: 

Zahřívání a lisování/natahování 

Směsný plast se podrtí, zahřeje a lisuje do forem. Využívá se na výrobu protihlukových stěn a stavebních prvků, plotových latí, zatravňovací dlažby, laviček apod. Zahřátím drtě vznikají i pásky, kterými se svazuje zboží na paletách. V tom případě se k zahřáté drti přidávají aditiva proti třepení. Po vysušení a natažení je výsledný produkt natolik pevný, že unese zhruba 300 kg. Navinutý na kotouč se může rovnou expedovat k zákazníkovi. 

Regranulát 

Pomleté plasty se granulují a nahrazují část primární suroviny pro výrobu dalších plastových věcí, proto se tento materiál nazývá regranulát. Takto se využívají zejména pevné jednodruhové obaly a fólie.  

V Česku na příklad fungují dvě recyklační kapacity na zpracování polyolefinu, které připravují jednodruhový regranulát PP nebo PE. Ten se pak využívá při výrobě přepravek, květináčů nebo kompostérů apod. Je možné jej zužitkovat i pro opětovnou výrobu obalů, u kterých nedochází ke kontaktu s potravinou

rPET 

Zvláštní kategorii tvoří recyklace polyethylentereftalátu neboli PET lahví, fólií a dalších obalů. Z čirého i barevného PETu se vyrábí regranulát určený pro přidání ke granulátu na další PET lahve, fólie, blistry nebo výlisky. “Proces třídění je klíčový pro následnou recyklaci a podléhá přísným pravidlům. V tuně vytříděného materiálu smí být jen 60 g nečistot,” uvádí Josef Hejl ze společnosti Petka.cz. 

Do roku 2025 mají být nové PET lahve alespoň s 25% příměsí recyklátu, do roku 2030 pak s 30% příměsí rPET.

Evropská směrnice o zákazu vybraných jednorázových plastových výrobků

Využití rPET je i pro obaly, které nejsou určeny pro potraviny, v textilním průmyslu při výrobě vláken nebo výroba prvků v automobilovém průmyslu. Odpad se rozdrtí mokrými mlýny, přičemž se oddělují lehké a těžké polymery např. lahve od etiket a víček, které se zpracovávají samostatně.  Rozdrcením vznikají tzv. vločky nebo flakes. 

Z čirých vloček se stanou technická vlákna pro výrobu plen nebo koberců. Využití najdou ale také ve formě textilních vláken vyplňujících spacáky nebo zimní bundy. Navíc z barevných vloček vznikají černá vlákna, která najdou své využití třeba ve výplních a výliscích do aut. 

Vločky z roztříděných a rozdrcených PET lahví, tzv. PET flakes

Palivo 

Směsné plasty, které se nevyužijí jako aglomerát např. ve stavebnictví, ale také odpad nevhodný pro materiálovou recyklaci hlavně kvůli svému složení či vlastnostem se dále nerecyklují. Díky výhřevnosti se ale mohou přidávat jako palivo při tvorbě elektrické energie a tepla.  

Je recyklace jediným řešením? 

Důvodů, proč recyklovat plasty, je několik. Tím nejdůležitějším je ochrana životního prostředí. Plasty jsou syntetický, těžce rozložitelný materiál. Jejich stoprocentní znovuvyužitelnost je tak ekologickým ideálem. Není to ale tak jednoduché. 

Výroba jedné tuny recyklovaného plastu ušetří 5 barelů ropy a ekvivalent 1,6 tuny CO2.

Oběhové hospodářství, VŠCHT Praha

Recyklace plastových odpadů je diskutována ve vyspělých zemích od 70. let minulého století. V současné době jsou ve smyslu snížení negativních dopadů na životní prostředí klíčovými tématy omezování plastů nevhodných k recyklaci a opětovné využití čistých a jednodruhových plastů s co nejmenšími náklady. 

Kolik stojí recyklace? 

Svou roli v recyklaci plastů totiž hrají i ekonomická kritéria. Ačkoli existují moderní technologie, které dokáží recyklovat širší portfolio plastů, výroba těch nových je stále levnější. V případě nápojů je to u rPET vůči tzv. virgin materiálu až o třicet procent. 

Ne všude navíc regranulát najde využití. V oblasti zdravotnictví nebo potravinářství zákon reguluje množství použité recyklované složky v nových výrobcích a především jeho kvalitu. Na tu potravinářskou musí mít zpracovatel a dodavatel recyklátu certifikát od Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA).  

Kelímek od jogurtu se dnes proto stane spíše součástí protihlukové stěny než znovu obalem pro mlékárenský produkt. Je-li však vyroben způsobem, který usnadní třídění i následnou recyklaci (např. použitým materiálem nebo dekorací apod.), do kýženého oběhu se dostane pravděpodobněji. A může být i příslibem dalších možností opakovaného využití

Zdroje: EKO-KOM, Oběhové hospodářství VŠCHT Praha, Plastic Strategy EU

5 komentářů k “Třídění a recyklace navrací plasty zpět do oběhu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *