Rozšířená odpovědnost výrobce ve smyslu placení poplatků za likvidaci produktů ve fázi po použití není žádná novinka. Známe ji například u elektroodpadu nebo autovraků, ale i obalů – tady se ale v souvislosti se změnami v odpadovém hospodářství v posledních letech proměňuje. Zatím však v Česku není plnohodnotným nástrojem, který by podporoval recyklaci a používání recyklátů v nových výrobcích, myslí si Jan Daňsa, Country manažer pro český a slovenský trh společnosti ALPLA. Více zmiňuje v rozhovoru.
Ing. Jan Daňsa
Nastoupil do rodinné firmy ALPLA v roce 2017 na pozici Country manažera zodpovědného za Českou republiku a Slovensko. Alpla poskytuje svým zákazníků kompletní řešení obalů, zejména v segmentech nápojů, potravin a kosmetiky. Zároveň se již desítky let věnuje recyklaci plastů a zejména PET, součástí firmy je i několik závodů na výrobu rPET.
Co se pro výrobce plastových obalů, konkrétně tedy z Vaší zkušenosti PET lahví, letos změnilo?
Ti, kteří uvádějí obaly na trh, za jejich likvidaci už dlouhodobě odvádí poplatky. Od 1. července ale došlo k nastavení nového systému, který obaly přerozděluje do různých kategorií. U PETu je skupina čirých lahví, za které se platí v současné době míň, než se platilo do června 2021, a skupina barevných lahví, za které se platí větší poplatek. To znamená, že se znevýhodnily barevné lahve tak, aby to výrobce tlačilo používat ty čiré.
Je takto nastavený systém funkční?
Je to problematické minimálně ve dvou směrech. Podle současného rozdělení je barevný PET v podstatě na stejné úrovni jako ostatní plasty. Přitom PET patří k nejlépe recyklovatelným materiálům, které máme na trhu. A taky k nejčastěji používaným pro recyklaci.
To, co bohužel není v ekomodulaci zatím vůbec zohledněno, je používání recyklovaných materiálů. Právě k podpoře třídění a recyklace by ale měla ekomodulace primárně sloužit.
Přečtěte si: Plastové obaly potravin z recyklátů? Nejblíže každodenní realitě má r-PET, slibně se testuje r-PP
Jak souvisí barevnost s recyklovatelností?
Použitelnost recyklovaných čirých PET lahví je mnohem širší, protože z ní lze vyrobit zase čirou lahev, ale i zelenou nebo modrou. Zatímco budeme-li recyklovat hnědou lahev, tak to samozřejmě umíme, ale půjde použít zase jen do hnědé lahve. To je navíc potřeba udělat v uzavřené smyčce, kdy ten určitý typ posbíráme a pro zákazníka lahev zase vyrobíme.
Zároveň se ale v takovém rozdělení poplatků podle barev vůbec nezohledňuje, jestli daná láhev obsahuje recyklovaný materiál nebo ne. Když porovnám čirou láhev z virgin PETu a zelenou nebo modrou láhev z recyklátu, tak za tu barevnou je dvojnásobný poplatek, a vůbec tak nepodporuje výrobce, který uvádí na trh obal z recyklovaného materiálu. A přitom taková modrá nebo zelená lahev je také velmi dobře třiditelná a následně zpracovatelná, recyklovatelná.
Recyklovatelnost na prvním místě
Jaká kritéria by tedy měla být brána v potaz spíše než barevnost?
Z mého pohledu by měla být základním kritériem pro stanovení poplatků recyklovatelnost daného materiálu. Tedy čím lépe recyklovatelný materiál, tím méně zatížený poplatkem. Stejným způsobem lze podporovat i používání recyklátu v nových obalech.
Zároveň bychom se měli bavit také o ekologické stopě obalu. Většina výrobců už v dnešní době dělá LCA studii na celý životní cyklus výrobku a vyhodnocuje jednotlivé kategorie dopadu, jako jsou emise CO2 apod. ale i třiditelnost.
Je to běžnou praxí v jiných zemích Evropy?
Česko patří do skupiny států, které zavedly ekomodulaci hlavně podle barev. Nicméně pět států udělalo ještě krok navíc a zohledňují ve svých poplatcích právě třiditelnost a recyklovatelnost. Mezi ty státy patří Francie, Itálie, Holandsko, Portugalsko a Švédsko.
Co by se tedy u nás mělo změnit v první řadě?
Myslím, že je důležité dělat tržně pojaté pobídky na používání recyklovaného materiálu. Protože obecně recyklace je v současné době výrazně dražší než používání primárního materiálu. Takže výrobce, který se rozhodne používat recyklát, není jakkoliv zvýhodněn a v podstatě ho k tomu nic nežene.
Přečtěte si: Omezení skládkování i ekomodulace pro obaly – od ledna platí nová odpadová legislativa
Nedostatek recyklátu
Je recyklovaného materiálu dost?
Relativně dobrý je v Česku sběr, ale pokulhává následné třídění. Situace je ještě složitější pro firmy, jako je ALPLA, která vyrábí a využívá recyklovaný PET pro přímý styk s potravinami. U něj musí být splněná přísná kritéria a celý proces výroby je nákladnější.
I když v Česku dokážeme PET sbírat, tak tříděním a recyklací se dostává spíše do oděvů, pásek, koberečků v automobilovým průmyslu, do pneumatik. Ale nedostáváme ho tam, kde máme nastavená pravidla pro cirkulární ekonomiku, tzn. recyklace z lahve do lahve. Přestože vykupujeme materiál i v Česku, tak při objemu 50 tisíc tun dosáhneme pouze na 2-3 tisíce tun a zbytek odejde do jiných segmentů.
Pomohlo by tomu zálohování nápojových lahví?
Zálohování může být jedním z řešení. Třeba na Slovensku, kde se má zálohový systém spouštět od ledna 2022, spočívá v tom, že jednotliví výrobci, kteří uvádí na trh své produkty a lahve, budou mít možnost si z něj vytáhnout adekvátní množství materiálu, nechat si jej zrecyklovat a použít do svých lahví.
Takže ta dostupnost materiálu tam bude lepší díky tomuto přednostnímu právu. Zatímco v Česku, i když je nápojový segment jako jediný zatížený závaznými cíli na recyklovatelnost a použití recyklátu, tak se k tomu materiálu takto jednoduše dostat nemůže.
Některé požadavky vyplývající ze SUP směrnice EU
> Kvóty pro sběr:
77 % plastových lahví do roku 2025 (90 % do 2029).
> Povinný recyklovaný obsah:
25 % pro PET lahve od 2025
30 % pro všechny plastové nápojové lahve od 2030
Jaký je rozdíl zálohového systému oproti vratným lahvím?
Jedná se o dva různé pojmy, které se často zaměňují. Jedna věc je použití materiálu z jednorázových lahví, který se zrecykluje – to znamená po vytřídění se PET láhev rozseká na kousky, očistí od víček, etiket a podobně a vymyje, pak se materiál roztaví a znovu granuluje s parametry potřebnými pro výrobu.
Zatímco u vratných lahví, které známe hlavně ze skla, ale fungují i ty z PETu, je koloběh jiný. Po použití se vrací k výrobci, který je musí vymýt a následně znova naplnit. Takže to jsou opakovaně plnitelné lahve. V Česku momentálně takovou plastovou lahev nikdo nepoužívá, zavádíme ji několika zákazníkům v Rakousku pouze jako doplněk segmentu.
Je totiž potřeba se podívat na celkový dopad na životní prostředí. Z LCA analýz vyplývá, že PET lahev – jednorázová i vratná – má nižší uhlíkovou stopu než jednorázové sklo. To je podle mě jeden z nejhorších obalů.
Přečtěte si: Je lepší sáhnout po obalu z plastu než z jiných materiálů. Má nižší uhlíkovou stopu
Zálohování PET lahví
Co v ALPLA konkrétně děláte pro recyklovatelnost obalů a následného zapojení recyklátu do nových obalů?
Stanovili jsme si několik závazků. Zaprvé výrazně investujeme do recyklačních aktivit, uvolnili jsme 50 milionů eur každý rok až do 2025 právě na navýšení schopnosti výroby rPET, recyklačních aktivit apod. Už letos jsme udělali čtyři akvizice v Německu, Itálii, Španělsku a Rumunsku na posílení kapacit pro výrobu rPET. V současnosti se tak pohybujeme zhruba na úrovni 80-90 tisíc tun, které jsme schopni vyrobit za rok v Evropě.
Druhá část souvisí s tím, aby všechny naše výrobky do 2025 byly plně recyklovatelné a obsahovaly 25 % recyklovaného materiálu. To u PETu už téměř splňujeme, protože v závodě u Benešova u Prahy používáme 20 % materiálu z celkové spotřeby, kterou ročně vyprodukujeme.
A jak je to s barevností vašich nápojových lahví?
V neposlední řadě dochází k výraznému snížení spotřeby barvy – jenom za poslední rok došlo ke snížení o zhruba 20 % spotřeby barvy, to znamená že příklon k čirým lahvím je velmi významný. Zároveň probíhá snižování gramáží jednotlivých lahví tak, aby byla ale zachována ochranná funkce produktu i spotřebitele.
Když se v ALPLA zmiňujeme o recyklaci nebo cirkulární ekonomice, tak máme vždy na mysli čtyři R – redukci materiálu, náhradu (replace) některých produktů jiným typem obalů, znovupoužití (reuse) a recyklaci.
Kdybyste měl shrnout co by vám k naplnění těchto cílů nejvíce pomohlo?
Je potřeba pracovat na zvýšení pobídek recyklovaných materiálů a nebo přemýšlet o depozitním systému pro PET lahve, protože to je jedna z cest, jak se k materiálu dostaneme. Jako výrobci pro potravinářství jej tak budeme moci reálně používat a nejen k tomu být tlačeni legislativně či ekonomicky. Ten materiál tady je, vysbírat ho umíme, jenom neumíme přesměrovat toky tak, abychom ho použili, kde ho používat máme.
Může být tím nástrojem právě ekomodulace?
Momentálně legislativně nic jiného nezbývá. Není-li v ní zahrnutý depozitní systém, je potřeba zvládnout recyklaci jinak. Důležité je, aby byl materiál dostupný v segmentu, kde jej používat musíme. Velmi oceňuji to, co zaznělo na začátku – nebavíme se o odpadu, ale o cenné surovině.
Záznam celého rozhovoru můžete zhlédnout na facebookové stránce magazínu.
