Produkce a spotřeba potravin za sebou zanechává výraznou uhlíkovou stopu. Na otázky, jak ji snížit, jaké další environmentální dopady s sebou strava nese i jakou roli v tom všem hrají spotřebitelé, se zaměřil webinář mezinárodní organizace ProVeg. Jednotliví odborníci ukázali, že významným hybatelem na cestě k nižším emisím je přechod od živočišné k rostlinné stravě, svou nezastupitelnou roli ale mají také udržitelné obaly.
Přečtěte si: Snížení uhlíkové stopy potravin jde ruku v ruce se snížením plýtvání. Jak tomu napomáhají obaly?
Environmentální stopa stravy
„Obecně environmentální dopady stravy můžeme vyjádřit jako součet dopadů produkce potravin, jejich zpracování, balení a distribuce, přípravy jídel a samozřejmě odpadů,“ zmínil na webináři Vladimír Kočí, děkan Fakulty technologie ochrany prostředí, VŠCHT Praha. Dodal, že nedílnou součástí by měl být i zdravotní aspekt potravin. Jídla, která nejsou nutričně pro lidské tělo významná, se často vyznačují i větší environmentální zátěží. Což by se dalo řešit vhodnějším a zdravějším stravováním.
Abychom environmentální zátěž potravin mohli hodnotit, lze využít tzv. metodu posuzování životního cyklu (LCA), která umí vyčíslit všechny emise, které jsou s daným produktem spjaty.
Přečtěte si: Škodí plasty životnímu prostředí více než jiné materiály? Odpověď nabízí LCA
Podle Kočího je přitom důležité zohledňovat všechna stádia životního cyklu a nezaměřovat se pouze na některá z nich. „To se velmi často děje třeba v oblasti obalů, kdy zjednodušeně říkáme, že např. papírový obal je ekologický, protože se rozkládá. Ale papírový obal má zase větší zátěž ve fázi pěstování nebo výroby,“ říká.
Bez obalu?
Právě obaly jsou dnes už nedílnou součástí potravin. Kočí tvrdí, že se u nich ale lidé většinou zaměřují jen na jedno kritérum – nejčastěji jestli je obal biodegradabilní, kompostovatelný nebo recyklovatelný. „Když budete něco vyrábět z recyklátů, může to být užitečné, může to šetřit suroviny, ale můžete to mít zase environmentální dopady někde jinde,“ upozorňuje.
Přečtěte si: Bioplasty: náhrada plastových obalů nebo jen ekologický výmysl?
Bez zátěže na životní prostředí se neobejdou ani tzv. bezobalové systémy – různé typy potravin mají různé dopady i zde. Např. v bezobalovém systému MIWA vychází papírový obal na mouku lépe než ten bezobalový. Naopak jako výhodný se v bezobalovém systému jeví jedlý olej, jehož dopad je oproti běžnému balení mnohem menší. Kočí doporučuje podívat se na věc optikou spotřebitelského koše.
Podle Kočího jsou obaly „nedílnou součástí bezpečné distribuce potravin.“ Avšak u řady produktů se díky indikátoru P/P (package to product) ukazuje, že obal představuje značnou část uhlíkové stopy potraviny.
Cestou je snižovat dopady obalů – vyrábět a používat udržitelné obaly, ale také zvažovat, zda je zabalená potravina pro nás nezbytná či výživná. Například u balené vody, která se dá dobře porovnat s vodou kohoutkovou, je nárůst environmentálních dopadů enormní. A tak se Kočí ptá, zdali má smysl balenou vodu kupovat, pokud se bez ní obejdeme.
Přečtěte si: Kde je zbytečný obsah, je zbytečný i obal.
Přechod na rostlinnou stravu
Podstatou negativního dopadu potravin na životní prostředí je především plýtvání a také emise související s jejich produkcí. Uhlíková stopa živočišným produktů je obecně vyšší než ta u rostlinné stravy. Tuto skutečnost zohledňují i výrobní a obchodní společnosti. Webinář pořádaný ProVeg ukázal dva konkrétní příklady.
IKEA zeleninové kuličky
Uhlíkovou stopu potravin se snaží snižovat švédská IKEA, ve které tvoří jídlo 3 % všech emisí. To se nemusí zdát mnoho, nicméně toto číslo se rovná například veškeré operativě 420 obchodních domů společnosti. A ačkoliv je IKEA primárně firma vyrábějící nábytek, tak globálně patří k deseti největším producentům jídla na světě. Jak tvrdí manažerka pro trvalou udržitelnost IKEA Barbora Geršlová, v České republice 9 z 10 nakupujících zamíří do IKEA FOODU, což za rok dělá 4,4 milionů lidí. Oblíbeným artiklem jsou masové kuličky, kterých se jen v Česku prodá 17 milionů.
Masové kuličky jsou však vysokoemisní – 67 % IKEA FOOD emisí pochází právě z chovu na hovězí maso. Z toho důvodu firma přišla na trh s novými bezmasými kuličkami. Ty mají podobnou strukturu, vypadají, chutnají i voní podobně, avšak jejich klimatická stopa je oproti masové variantě pouze 4%. Cílem firmy je mít do roku 2025 aspoň 50 % jídel z rostlinných zdrojů a 80 % nabídky by nemělo být z červeného masa.
Unilever vegeburger
Dalším příkladem je firma Unilever a jejich produkty The Vegetarian Butcher, které jsou vyrobené ze sóji a snaží se nahradit maso, aniž by se musela obětovat chuť, nutriční hodnoty, životní prostředí nebo zvířata. Pomocí LCA analýzy firma zjistila, že jejich rostlinné maso má o 77 % menší spotřebu pitné vody, o 95 % menší využití půdy a celkově o 94 % nižší dopad na globální oteplování.
Firma se u produktů navíc zaměřuje i na obalový materiál. Proto v minulém roce přešla na recyklovaný plast – vaničky, ve kterých jsou jejich produkty baleny jsou vyrobeny ze 100% recyklovaného materiálu. S tímto je firma schopna ročně zrecyklovat více než 210 tun plastu.
Udržitelnost očima spotřebitelů
Firmy jsou obecně ke změně svého chování i produktů motivovány nejen alarmujícím stavem životního prostředí, ale také požadavky spotřebitelů. Na webináři zmínila Tereza Trávníčková ze společnosti ProVeg, že obavy běžných lidí o stav životního prostředí stoupají.
Přečtěte si: Lidé se obávají plastových obalů, nákupy tomu ale nepřizpůsobují
„V současnosti se 74 % Evropanů o stav životního prostředí bojí a 58 % si myslí, že se jeho stav za poslední dekádu zhoršil,“ zmínila a na datech ukázala, že ostražitost vůči postojům firem k tématu udržitelnosti se zvýšila i v důsledku pandemie. Spotřebitelé v tomto věří, že společnosti by pro ochranu životního prostředí měli dělat více. Proto také „upřednostňují značky a maloobchodní řetězce, které sdílejí podobné hodnoty,“ uvedla Trávníčková.
Z průzkumu o „vyhledávání informací,“ podle ní vyplývá, že každý druhý Evropan vyhledává informace o udržitelných praktikách a iniciativách firem. Mezi hlavními hledanými tématy pak jsou: uhlíková stopa, globální oteplování nebo udržitelné obaly.
