Mýtus, že klimatická změna se neděje, je dávno vyvrácen. Plnou pozornost tak může mít zastavení zvyšování teploty Země výrazným omezováním emisí skleníkových plynů a náprava škod. Tyto aktivity musí být kombinací činů jednotlivců i systémových nástrojů. To je hlavní poselství nejen panelové diskuse Fakta a mýty o klimatu, ale obecně i udržitelnosti života a lidstva.
Teplota stoupá
Fakta jsou jasná – zvyšuje se koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Bariéra skleníkových plynů vrací zpět k povrchu teplo, které by jinak uniklo do vesmíru. A proto na Zemi stoupla teplota vzduchu, od roku 1900 o 1,2 °C. Teplejší je i voda v oceánech.
Tento nárůst teploty má za následek změny počasí a výskyt extrémních jevů, okyselení oceánů, tání ledovců a zvedání vodní hladiny.
Cíl globální i český
Dopady jsou globální, ale i zvlášť v českém měřítku jsou data nepříznivá. Za posledních 60 let u nás vzrostla průměrná roční teplota o více než 2 °C.
“V Česku to není o hojně propagovaném problému špatného hospodaření s krajinou, ale skutečně o tom obecném problému, že se nevrací teplo do vesmíru,” upozorňuje Jan Hollan, český astrofyzik a environmentalista a alarmuje, že v současné situaci nejde o to emise snížit, ale zastavit na nulu. Jedním dechem přitom vyvrací další mýtus: “Často slýchám, že i když nebudeme emitovat, tak teploty porostou. To není pravda, žádná setrvačnost v tomto smyslu neexistuje.”
Společným cílem, který vyplývá i z tzv. Pařížské dohody sjednané v roce 2015, je “držení nárůstu globální průměrné teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C, a uznání, že by to výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu.”
Pařížská dohoda deklaruje úsilí o to, aby nárůst globální průměrné teploty výrazně nepřekročil hranici 1,5 °C. Jedním z hlavních důvodů pro stanovení této hranice je riziko překročení tzv. bodů zlomu (tipping points). Při oteplení nad 2 °C se blížíme pravděpodobným bodům zlomu mnoha velkých planetárních systémů.
Fakta o klimatu
Kdo za to může?
Lidská činnost, která zásadně ovlivňuje koncentraci CO2 a dalších skleníkových plynů v atmosféře, je spalování fosilních zdrojů – uhlí, ropy a zemního plynu. Např. čtvrtina světových emisí CO2 vzniká v uhelných elektrárnách. Energetické společnosti ale vyrábějí elektřinu a teplo pro všechny lidi, to je třeba si uvědomit.
Dále se na klimatické změně nejvíce podílí odlesňování a změny ve využití půdy, chov dobytka a průmyslová hnojiva v zemědělství a další průmyslové procesy.
V Česku za posledních 30 let klesly emise o 35,5 %. Zatímco pokles je patrný (i když aktuálně spíše stagnuje) v energetice, spalování v průmyslu i domácnostech, průmyslových procesech i zemědělství, naopak výrazně rostou emise z dopravy (69 %) a odpadů (83%).
“Emise z odpadového hospodářství od devadesátých let setrvale rostou. Do roku 2018 stouply o 83 % na 5,7 mil. tun CO2 ročně,” uvádí informační portál Fakta o klimatu s tím, že je produkují především skládky odpadu, ze kterých do atmosféry uniká metan.
Řešení nabízí mimo jiné zákaz skládkování využitelných odpadů a naopak jejich recyklace.
Přečtěte si: Hledáme cesty, jak vyrábět obaly potravin z recyklátu
Jaké je řešení?
“Musíme udělat to, co zmůžeme v každé své roli – doma, v práci i různých iniciativách,” nabádá Soňa Jonášová, ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky a dokládá to na příkladu recyklačního průmyslu: “Prvním smysluplným krokem zde je třídění odpadu, i když jsem si vědoma problémů reálné recyklace.” Cílem by podle ní mělo být rozpohybovat celý segment recyklačního průmyslu v EU.
Otázkou zůstává, jak podpořit využívání recyklátu, když není ekonomicky výhodnější než primární suroviny. Na to Jonášová odpovídá, že nástrojem je vytvářet spotřební poptávku měnící trh a také zavádět cílená legislativní opatření.
Přečtěte si: Recyklační průmysl potřebuje podpořit. Pomáhají mu zákony o odpadech nebo plastech?
V celkovém měřítku však je odpadové hospodářství “pouze” minoritním producentem emisí. Největší díl (v Česku necelých 40 %) představuje výroba elektřiny. Z tohoto pohledu má sice smysl měnit lidské chování v každé oblasti, “potenciál individuálních úspor je ale výrazně menší než těch, k jejichž dosažení je potřeba systémovější přístup,” říká Ondráš Přibyla zakladatel projektu Fakta o klimatu.
Pokud by Češi v horizontu roku 2030 snížili svou spotřebu mléčných výrobků resp. masa o polovinu, došlo by ke 3% úspoře ročních emisí v ČR. Pro srovnání vysázení 10 milionů stromů navíc by přineslo úsporu jen asi 0,2 % celkových emisí v porovnání s rokem 2018. Naopak transformace energetiky by přinesla 50–100x vyšší úsporu emisí.
Zdůraznění spíše větších změn neplyne z bagatelizace přispění každého jednotlivce ke kýžené změně, ale nese v sobě spíše apel na opravdu rychlé a výrazné řešení. “Pokud nebudeme v roce 2030 na polovině dnešních emisí, tak se odvrácení fatálních změn klimatu nestihne,” bije na poplach Hollan.
Chcete vědět víc?
Účastníci panelové diskuse se shodli na tom, že téma klimatické změny a jeho účinná komunikace napříč společností nemůže být založena jen na datech, ale důležitou roli v ní hrají i naše emoce. Zajímají-li vás informační zdroje, využívající jak jedno, tak druhé, podívejte se na:
- Diskuzi Fakta a mýty o klimatu (pořádal Impact Hub, který má také akcelerační program Climate Challenge),
- online kurz Klimatická změna společnosti Člověk v tísni,
- knihovnu zdrojů RNDr. Jana Hollana, PhD.,
- knihovnu platformy Klimatická koalice,
- knihy Neobyvatelná země, Zmena nebo kolaps nebo Zelené klamstvo,
- iniciativu Wake up, Freak Out – then Get a Grid,
- dokumentární počin s Leonardem DiCaprio Before the Flood (2018),
- dokument Davida Attenborougha A Life on Our Planet (2020).
Máte další zajímavé zdroje o klimatických změnách? Dejte nám o nich vědět do komentářů nebo na sociálních sítích.
