Plastové obaly přispívají ke snižování plýtvání jídlem. Projevuje se to na výši uhlíkové stopy, kterou během svého životního cyklu potraviny generují, a tedy na zmírňování dopadů na životní prostředí. Pokud jej tedy chcete chránit, neznamená to, že se musíte vzdát úplně všech plastů. Je třeba přemýšlet v širších souvislostech. 

Plýtvání potravinami má výrazný vliv na změnu klimatu, odpad z vyhozeného jídla představuje dle dat FAO až 3,3 gigatuny emisí CO2 ročně. To zahrnuje jeho zmařenou produkci a zároveň i metan tvořící se ze skládkování. Tuto bilanci může snížit balení potravin. Podle studie Denkstaat ušetří totiž až pětkrát více emisí než generuje samotná výroba obalů pro čerstvé produkty.

Současný trend ochrany životního prostředí, který velí snížit množství plastových obalů v potravinářství, zohledňuje spíše problematiku plastového odpadu než reálný dopad na klimatickou změnu. Jídlo bez obalu ale zákonitě nemusí znamenat, že nevzniká odpad.  

Promarněné jídlo 

Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) se až 30 % vyprodukovaných potravin nedostane do svého cíle, tedy do žaludků lidí. Zatímco v rozvojových zemích se tak děje ve fázi sklizně, skladování nebo přepravy, tedy než se jídlo vůbec dostane ke spotřebitelům, v rozvinutých ekonomikách dochází k plýtvání právě až na úrovni spotřebitelské. (viz obrázek níže)

Evropská komise odhaduje, že každý občan EU ročně vyhodí 173 kilogramů potravin. To je celkem 88 milionů tun odpadu ročně. Čtvrtina potravin zakoupených průměrnou domácností končí v koši, většina z nich je neotevřená, například proto, že uplynulo datum spotřeby. 

A právě trvanlivost potravin zcela zásadně ovlivňují obaly, a to zejména v momentě, kdy se prodlužuje přeprava čerstvého jídla z místa vzniku až do obchodů. Organizace ReFED uvádí třeba tyto příklady: 

  • Salátová okurka zabalená v plastu vydrží až třikrát déle, než nezabalená. V obalu ztratí 1,5 % vody za 14 dní, bez obalu 3,5 % vody za 3 dny. 
  • Prodávání hroznového vína v sáčcích omezuje jeho plýtvání o celých 20 %.  
  • Maso ve vakuovém plastovém obalu vydrží až 16 dní, oproti 6denní lhůtě obvyklé pro maso nebalené. 

Samotné obaly přitom představují výrazně nižší zátěž životního prostředí než promarněné jídlo. Výzkumný projekt STOP waste – SAVE food na to pohlíží tak, že plastový obal na kilogram čerstvého jídla v průměru zatíží životní prostředí 70 g skleníkových plynů. Zároveň ale ušetří 350 g CO2, které by se dostaly do ovzduší v případě, že by se to samé množství jídla nespotřebovalo a zbytečně se vyhodilo.  

Uhlíková stopa vyhozených potravin je až 5x vyšší než uhlíková stopa plastových obalů.
Zdroj: Denkstaat ve shrnutí výzkumného projektu STOP waste – SAVE food

Nedoceněné obaly 

S potravinami souvisí 24 – 34 % emisí skleníkových plynů, jak zmiňuje celosvětová zpráva Quantis Food Report 2020 (Převzato z výzkumného projektu STOP waste – SAVE food). Až 24 % způsobuje zemědělství a zbylých 5-10 % zbylé části dodavatelského řetězce. Často se v této souvislosti přeceňuje dopad samotných obalů.  

V průměru je přitom pouze asi 3 – 3,5% dopadu balených potravin na klima způsobeno balením. V jednotlivých případech může být samozřejmě tento podíl vyšší, třeba u těžkých obalů nebo velmi malých velikostí porcí. Celkově je ale např. uhlíková stopa průměrného Evropana způsobena jen z 0,7 % balením potravin.  

Dalším často zmiňovaným argumentem pro ochranu životního prostředí, je zdůrazňování zbytečného dovážení resp. balení zboží pro transport namísto lokální produkce.  

Nehledě na nedostatečnost půdního fondu v jednotlivých lokalitách a také na spotřebitelské chování, ani doprava v mnoha případech neovlivňuje uhlíkovou stopu potravin tak, jak se na první pohled může zdát

Rajčata sklizená v dubnu v jižním Španělsku a poté dovezená produkují zhruba desetkrát méně emisí než rajčata vypěstovaná ve skleníku ve střední Evropě ve stejnou roční dobu. Roli zde totiž hraje hlavně vysoká energetická náročnost na vytápění skleníku v chladnějším podnebí. Nezanedbatelnou roli hraje také materiál balení. 

Graf ukazuje kg CO2 ekv. na kg vypěstovaných rajčat, pokud se jedná o produkci ve vytápěném skleníku v Rakousku (1.sloupec), organickou produkci na otevřeném poli v Rakousku (2. sloupec), nevytápěný skleník ve Španělsku (3. sloupec) nebo otevřené pole v Itálii s produkcí rajčat v plechovce (4. sloupec). Podíl balení a zpracování je znázorněn tmavě modrou barvou, doprava šedou, vytápění skleníku žlutou a zemědělství světle modrou barvou.  
Zdroj: výzkumný projekt STOP waste – SAVE food

Emise i náklady  

Efektivní cestou je využívání plastových obalů, ideálně ale těch navržených udržitelně. Není totiž výjimkou, že prodejci obal vnímají jen jako marketingový nástroj. Na rozdíl od udržitelného obalu tak používají až příliš mnoho plastů nebo zbytečně velké obaly, které vedou k dalšímu odpadu. 

Právě proto dochází k paradoxu, kdy se řada výrobců a prodejců snaží vyjít vstříc rádoby uvědomělé poptávce konzumentů zmíněným vynecháním obalů nebo jejich změnou např. za sklo. To ale hraje roli zase při přepravě. 

Během transportu je obal něčím, co potravinu chrání a zároveň zamezuje jejímu brzkému zkažení. Plastový obal má ale třeba oproti skleněným variantám navíc tu výhodu, že je mnohem lehčí. Tím jednak snižuje již zmiňované emise skleníkových plynů také o ty generované transportem, ale také snižuje náklady na převoz potravin a zlepšuje jejich dostupnost

Jak plýtváme jídlem 

V domácnostech je plýtvání způsobené zejména špatným nákupem a plánováním jídla.  Lidé mnohdy neznají rozdíl mezi pojmy „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do“. Většina lidí potravinu vyhodí ihned, jakmile k těmto datům dojde.  

Státní zemědělská a potravinářská inspekce ale udává, že datum minimální trvanlivosti se používá u potravin, které se tak rychle nekazí (těstoviny, konzervy apod.) a pokud je budete skladovat správným způsobem, zůstanou v pořádku i po uplynutí tohoto data. Naopak tam, kde je uvedeno „spotřebujte do“, je třeba produkt v té době zužitkovat, používá se totiž u potravin podléhajících rychlé zkáze (mléčné výrobky, maso, ryby apod.). 

Průměrný Čech ročně vyhodí až 37,4 kg potravin.

Studie Mendelovy univerzity v Brně 

Podle FAO se ročně ztratí nebo vyhodí 1,3 miliardy tun jídla, což představuje jednu třetinu celkové produkce. K největšímu plýtvání dochází u ovoce a zeleniny, které se zbytečně vyhodí téměř polovina (45 %). Stejný podíl zabírají také kořenové a hlíznaté produkty (např. brambory). Celých 35 % představují ryby a mořské plody a 30 % obiloviny. Těch se ročně vyhodí 283 milionů tun, což si lze představit jako 763 miliard balení těstovin. Po 20 % mají ve statistikách plýtvání s jídlem mléčné produkty, maso a olejnatá semena s luštěninami.  

Zdroj: Food and Agriculture Organization of the United Nations

Ve vyspělých zemích přitom dochází k největšímu plýtvání až u samotných spotřebitelů, nejčastěji protože zboží (zejména ovoce a zelenina) už nevypadá tak dobře, jak by očekávali. 

Co můžete tedy udělat osobně i vy? Omezit plýtvání tak, že zužitkujete i potraviny, které mají svou největší slávu za sebou, ale ještě stále nejsou nijak zkažené. Prohlédněte si třeba recepty, podle kterých můžete uvařit ze zbytků. 

Plýtvání ohrožuje životy 

Plýtvání potravinami není zdaleka jen problém ekologický, ale především přímo ohrožuje životy lidí. Podle Světového potravinového programu trpí v současnosti hladem téměř 690 milionů lidí, což tvoří téměř 9 % světové populace. Mezi nejčastější důvody akutního hladu, kterým trpí cca 135 milionů lidí, patří konflikty způsobené člověkem, změny klimatu a hospodářské poklesy.  

Ačkoliv v několika posledních desetiletích docházelo k poklesu hladovějících lidí, od roku 2015 se jejich počet začal opět navyšovat. Pandemie COVID-19 by mohla tato čísla dokonce i zdvojnásobit. K tomu, aby se zabránilo dalšímu rapidnímu růstu, je třeba provést zásadní změny globálního potravinového a zemědělského systému. 

Snížení plýtvání potravinami o polovinu do roku 2030 je součástí cílů udržitelného rozvoje OSN. Pomáhá totiž nejen nakrmit rostoucí populaci světa, ale také snižovat emise skleníkových plynů. 

Cestou je vyvíjet a zapojovat obalové technologie jako relevantní prostředek ke snížení potravinového odpadu, a tím bojovat proti souvisejícím problémům hladu, emisí skleníkových plynů a ekonomických ztrát. Podle společnosti Sonoco jsou to právě mylné představy o dopadu plastových obalů na životní prostředí, které zakrývají skutečnost, že mohou být klíčovým řešením problému s plýtváním potravinami

Jeden komentář k “Bez obalu neznamená bez odpadu aneb jak plastové obaly snižují plýtvání potravinami

  • Jiří Sedlák

    Obalová společnost mluví ve prospěch obalů? To je šokující odhalení 😀

    Často se řeší naroubování něčeho na stávající systém, který je ale od základu špatný. Řešíme že okurky v plastu přežijí i cestu ze Španělska, řešíme že převoz vratných sklenic přes polovinu ČR má negativní CO2 stopu, řešíme že mléko po pasterizaci vydrží i měsíc, … prostě řešíme nesmysly, kam nás dovedla nepřirozenost stávajícího systému.

    Je tedy potřeba začít od začátku a nehnípat se v detailech, které prostě i ZW/bio/minimalistické hnutí nyní dělá blbě. Je to vývoj, který se snaží narovnat roky obskurního experimentování. Ale celé toto hnutí směřuje k vyléčení systému a nalezení dlouhodobých řešení. Tedy pokud se podaří systém narovnat, tak okurky budeme mít z regionu a jen v sezóně, obaly budou mít standardizovaný typ a pojedou nejdál do okresního města a porozumíme tomu, že mléko je živá potravina, která prostě vydrží pár dní.

    Bude to méně pohodlné, dražší, zabere nám to víc pozornosti a energie a taky to bude zdravější, chutnější, udržitelné a smysluplné.

    Teď se vlastně jen rozhoduje, zda to bude změna postupná, dobrovolná a vědomá, nebo nucená a rychlá kvůli hrozící katastrofě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *