S omezením jednorázových plastů se jejich výrobci nejčastěji vyrovnávají snahou nalézt vhodnou, pokud možno udržitelnou alternativu. Mnoho z nich sází na biologicky rozložitelné plasty, které se na první pohled jeví jako skvělá, ekologická náhrada. Je tomu ale opravdu tak? Není to jen další marketingový výmysl, jenž problém s plastovým odpadem pouze prohlubuje? S odpovědí přichází článek britské BBC.
Plast si již našel cestu do všech aspektů našich každodenních životů: od jednorázových kelímků na ranní kávu a plastových brček zapíchnutých ve vašem oblíbeném smoothie, až po skrytá plastová vlákna ve vlhčených ubrouscích.
Od 50. let minulého století jsme vyhodili 6,3 miliard tun plastu a pouze 600 milionů tun jsme zrecyklovali, zatímco 4,9 miliard tun bylo zavezeno na skládky, a nebo ještě hůře, ponecháno v životním prostředí.
BBC Future
V posledních letech se proto roztrhl pytel s iniciativami zvyšujícími veřejné povědomí o negativním dopadu plastů na životní prostředí, s čímž přímo souvisí i vzestup tzv. eko-materiálů. S postupným přijímáním směrnic zakazující jednorázové plasty se tyto nové materiály stávají čím dál tím důležitější. Jsou ale opravdu tak udržitelné, jak se na první pohled zdá?
Přečtěte si: Čím nahradit plastové obaly na jídlo a pití? Papír ani bambus jednorázovost neřeší
Biologicky rozložitelné plasty jsou typem materiálu, který v posledních letech nabývá na popularitě u spotřebitelů vyžadující zelenou alternativu. Narozdíl od typických plastů, jež vydrží ve stabilní formě po stovky let, ty tzv. biodegradabilní mohou být rozloženy na mikroby a následně přeměněny na biomasu, vodu a oxid uhličitý.
Kompostovatelné obaly
Část z nich je i kompostovatelná, což znamená, že nemusí být rozloženy na mikroby, ale mohou se rovnou přeměnit na kompost. Nicméně kelímek nesoucí tuto „nálepku“ se v domácím kompostu moc rychle nerozloží, pokud někdy vůbec. K jeho rozložení je zapotřebí speciálního průmyslového vybavení. Podle evropského standardu pro kompostovatelné obaly (EN 13432), by se tento materiál měl v průmyslovém prostředí rozložit do dvanácti týdnů, zanechávaje za sebou ne více než 10 % původního materiálu.
Nejčastěji se u biologicky rozložitelných plastů jedná o tzv. bioplasty, které se místo z fosilních paliv vyrábějí z rostlin. I ty ale vyžadují průmyslové kompostéry, aby mohly být rozloženy. Vzhledem ke stávajícímu problému s plastovým odpadem je na místě se ptát co se s nimi ale stane, pokud neskončí tam kde by bylo záhodno?
Test plastových tašek
Imogen Napper z Univerzity of Plymouth se rozhodla otestovat, co se stane s různými druhy plastových tašek z biologicky rozložitelného materiálu v praxi. K experimentu jí posloužily tašky označené jako biologicky rozložitelné, kompostovatelné a oxo-degradabilní. Po dobu tří let zanechala tyto tašky buďto zakopané v půdě, plout v moři nebo je nechala jen volně venku.
Tašky označené jako kompostovatelné z moře zcela zmizely do třech měsíců od jejich vyhození, v zemině naopak zůstaly netknuty po dobu dvou let, kdy se po opětovném vykopání ihned rozpadly. Zbytek tašek – s ním i jedna označená jako biologicky rozložitelná – zůstaly přítomny jak v půdě, tak v mořské vodě a mohly tak být stále bez problému použity pro nákup. Co se týče tašek, které byly zanechány volně venku, tak ty se během devíti měsíců rozpadly většinou na mikroplasty.
![](https://udrzitelnyobal.cz/wp-content/uploads/2021/07/biodegradabilní-plasty.jpg)
Samozřejmě, že produkty použité v experimentu nebyly vytvořeny tak aby se dokázaly rozložit v půdě nebo v moři. Napper zde ale poukazuje na to, že jejich označení jako kompostovatelné je pro spotřebitele zavádějící, jelikož běžný spotřebitel netuší, že je k tomuto procesu zapotřebí adekvátního průmyslového vybavení.
„Lidé si musí být vědomi toho, že snaha tyto produkty recyklovat, kompostovat a nebo je pouze vyhodit do směsného odpadu nemusí vést ke kýženému výsledku, jenž výrobci u těchto produktů slibují,“ hodnotí Napper.
Zatímco tenké kompostovatelné plasty – jako je tomu právě u igelitové tašky – se dokážou v oceánech rozložit, tak tlustší a robustnější plasty používané u kelímků, brček nebo obalů se budou vesměs chovat stejně jako tradiční plast, a tak se nerozloží.
Přečtěte si: Poznáte greenwashing? Aneb lakování alternativ plastových obalů nazeleno
Jsou tedy biologicky rozložitelné plasty pouhým greenwashingem? Ne nezbytně, i když se díky nim vyčistit oceány nejspíše nepodaří, tak mohou sehrát důležitou roli v jiném palčivém problému dnešních dní, a to v plýtvání jídlem.
![](https://udrzitelnyobal.cz/wp-content/uploads/2021/07/prumyslovy_kompost.jpg)
Výhody pro potravinářství
Největší potenciál pro kompostovatelné plasty totiž tkví v potravinářství. Od kelímků na kafe, přes plastové obaly pro sendviče až po oblíbené menuboxy, by to znamenalo, že za použití kompostovatelných obalů by se prospělo celému procesu životního cyklu, kdyby surovina i obal mohly být zkompostovány zároveň.
To by zajistilo hned trojitou výhru:
- zredukoval by se počet plastů na skládkách,
- vyřešil by se problém, kdy nelze recyklovat obaly již kontaminované potravinami a
- zároveň by se zajistilo, že odpad z potravin se navrátí zpět do půdy a nebude zbytečně na skládkách vypouštět metan do ovzduší.
Takže jak zajistit, aby byly kompostovatelné obaly opravdu zkompostovány?
David Newman, generální ředitel společnosti Bio-based, tvrdí, že nejdříve je třeba vyřešit problém, jak je v současné době na plasty nahlíženo. Newman říká, že hlavní poselství by nemělo být „zbavme se plastového odpadu díky kompostovatelným plastům,“ ale spíše „díky kompostovatelným plastům pomozme z dlouhodobého hlediska zlepšit kvalitu půdy a udělejme ji více udržitelnou“ a „jen tak mimochodem, také smižme celkový počet plastů“.
Nicméně dodává, že výrobci musí spotřebitelům srozumitelně vysvětlit, jak s kompostovatelným plastem zacházet, aby tohle všechno mohlo fungovat. V současné době se pracuje na jasném značícím systému, který by sloužil stejně jako označení recyklovatelnosti.
Přečtěte si: Čím nahradit plastové obaly na jídlo a pití? Papír ani bambus jednorázovost neřeší