S omezením jednorázových plastů se jejich výrobci nejčastěji vyrovnávají snahou nalézt vhodnou, pokud možno udržitelnou alternativu. Mnoho z nich sází na biologicky rozložitelné plasty, které se na první pohled jeví jako skvělá, ekologická náhrada. Je tomu ale opravdu tak? Není to jen další marketingový výmysl, jenž problém s plastovým odpadem pouze prohlubuje? S odpovědí přichází článek britské BBC.
Plast si již našel cestu do všech aspektů našich každodenních životů: od jednorázových kelímků na ranní kávu a plastových brček zapíchnutých ve vašem oblíbeném smoothie, až po skrytá plastová vlákna ve vlhčených ubrouscích.
Od 50. let minulého století jsme vyhodili 6,3 miliard tun plastu a pouze 600 milionů tun jsme zrecyklovali, zatímco 4,9 miliard tun bylo zavezeno na skládky, a nebo ještě hůře, ponecháno v životním prostředí.
BBC Future
V posledních letech se proto roztrhl pytel s iniciativami zvyšujícími veřejné povědomí o negativním dopadu plastů na životní prostředí, s čímž přímo souvisí i vzestup tzv. eko-materiálů. S postupným přijímáním směrnic zakazující jednorázové plasty se tyto nové materiály stávají čím dál tím důležitější. Jsou ale opravdu tak udržitelné, jak se na první pohled zdá?
Přečtěte si: Čím nahradit plastové obaly na jídlo a pití? Papír ani bambus jednorázovost neřeší
Biologicky rozložitelné plasty jsou typem materiálu, který v posledních letech nabývá na popularitě u spotřebitelů vyžadující zelenou alternativu. Narozdíl od typických plastů, jež vydrží ve stabilní formě po stovky let, ty tzv. biodegradabilní mohou být rozloženy na mikroby a následně přeměněny na biomasu, vodu a oxid uhličitý.
Kompostovatelné obaly
Část z nich je i kompostovatelná, což znamená, že nemusí být rozloženy na mikroby, ale mohou se rovnou přeměnit na kompost. Nicméně kelímek nesoucí tuto „nálepku“ se v domácím kompostu moc rychle nerozloží, pokud někdy vůbec. K jeho rozložení je zapotřebí speciálního průmyslového vybavení. Podle evropského standardu pro kompostovatelné obaly (EN 13432), by se tento materiál měl v průmyslovém prostředí rozložit do dvanácti týdnů, zanechávaje za sebou ne více než 10 % původního materiálu.
Nejčastěji se u biologicky rozložitelných plastů jedná o tzv. bioplasty, které se místo z fosilních paliv vyrábějí z rostlin. I ty ale vyžadují průmyslové kompostéry, aby mohly být rozloženy. Vzhledem ke stávajícímu problému s plastovým odpadem je na místě se ptát co se s nimi ale stane, pokud neskončí tam kde by bylo záhodno?
Test plastových tašek
Imogen Napper z Univerzity of Plymouth se rozhodla otestovat, co se stane s různými druhy plastových tašek z biologicky rozložitelného materiálu v praxi. K experimentu jí posloužily tašky označené jako biologicky rozložitelné, kompostovatelné a oxo-degradabilní. Po dobu tří let zanechala tyto tašky buďto zakopané v půdě, plout v moři nebo je nechala jen volně venku.
Tašky označené jako kompostovatelné z moře zcela zmizely do třech měsíců od jejich vyhození, v zemině naopak zůstaly netknuty po dobu dvou let, kdy se po opětovném vykopání ihned rozpadly. Zbytek tašek – s ním i jedna označená jako biologicky rozložitelná – zůstaly přítomny jak v půdě, tak v mořské vodě a mohly tak být stále bez problému použity pro nákup. Co se týče tašek, které byly zanechány volně venku, tak ty se během devíti měsíců rozpadly většinou na mikroplasty.
Samozřejmě, že produkty použité v experimentu nebyly vytvořeny tak aby se dokázaly rozložit v půdě nebo v moři. Napper zde ale poukazuje na to, že jejich označení jako kompostovatelné je pro spotřebitele zavádějící, jelikož běžný spotřebitel netuší, že je k tomuto procesu zapotřebí adekvátního průmyslového vybavení.
„Lidé si musí být vědomi toho, že snaha tyto produkty recyklovat, kompostovat a nebo je pouze vyhodit do směsného odpadu nemusí vést ke kýženému výsledku, jenž výrobci u těchto produktů slibují,“ hodnotí Napper.
Zatímco tenké kompostovatelné plasty – jako je tomu právě u igelitové tašky – se dokážou v oceánech rozložit, tak tlustší a robustnější plasty používané u kelímků, brček nebo obalů se budou vesměs chovat stejně jako tradiční plast, a tak se nerozloží.
Přečtěte si: Poznáte greenwashing? Aneb lakování alternativ plastových obalů nazeleno
Jsou tedy biologicky rozložitelné plasty pouhým greenwashingem? Ne nezbytně, i když se díky nim vyčistit oceány nejspíše nepodaří, tak mohou sehrát důležitou roli v jiném palčivém problému dnešních dní, a to v plýtvání jídlem.
Výhody pro potravinářství
Největší potenciál pro kompostovatelné plasty totiž tkví v potravinářství. Od kelímků na kafe, přes plastové obaly pro sendviče až po oblíbené menuboxy, by to znamenalo, že za použití kompostovatelných obalů by se prospělo celému procesu životního cyklu, kdyby surovina i obal mohly být zkompostovány zároveň.
To by zajistilo hned trojitou výhru:
- zredukoval by se počet plastů na skládkách,
- vyřešil by se problém, kdy nelze recyklovat obaly již kontaminované potravinami a
- zároveň by se zajistilo, že odpad z potravin se navrátí zpět do půdy a nebude zbytečně na skládkách vypouštět metan do ovzduší.
Takže jak zajistit, aby byly kompostovatelné obaly opravdu zkompostovány?
David Newman, generální ředitel společnosti Bio-based, tvrdí, že nejdříve je třeba vyřešit problém, jak je v současné době na plasty nahlíženo. Newman říká, že hlavní poselství by nemělo být „zbavme se plastového odpadu díky kompostovatelným plastům,“ ale spíše „díky kompostovatelným plastům pomozme z dlouhodobého hlediska zlepšit kvalitu půdy a udělejme ji více udržitelnou“ a „jen tak mimochodem, také smižme celkový počet plastů“.
Nicméně dodává, že výrobci musí spotřebitelům srozumitelně vysvětlit, jak s kompostovatelným plastem zacházet, aby tohle všechno mohlo fungovat. V současné době se pracuje na jasném značícím systému, který by sloužil stejně jako označení recyklovatelnosti.
Přečtěte si: Čím nahradit plastové obaly na jídlo a pití? Papír ani bambus jednorázovost neřeší
