Udržitelný plastový obal (UPO) má s UFO mnoho společného. Důkazy o něm jsou dostupné, ačkoliv často podléhají dezinformacím nebo politickým hrám. Pro jeho lepší uchopitelnost je ale třeba jej podrobně popsat a vytyčit cestu, kterou bude putovat po své oběžné dráze v rámci kýžené cirkulární ekonomiky.
Plastové obaly totiž nemusí představovat jen tuny odpadků v přírodě. Za posledních 15 let, kdy se zdvojnásobila jejich produkce, také výrazně stoupá pozornost zaměřená na udržitelnou podobu těchto výrobků.
Cílem je snížit vliv obalů na životní prostředí. Jak? Udržením v oběhu po co nejdelší dobu, což jde ruku v ruce s jejich (eko)designem a celým životním cyklem.
Přečtěte si: Ekomodulace by měla pomáhat především k lepší recyklaci
Cirkulární ekonomika
Mnoho výrobků z plastu, a obalů především, se používá pouze jednou, což má negativní dopad na životní prostředí i ekonomiku. V prvé řadě je tedy cestou vedoucí k udržitelnosti vnímat plast jako cenný zdroj, který se musí stát součástí cirkulární ekonomiky.
K tomu je potřeba nastavit pravidla, jak se vyhnout jednorázovým plastům, podporovat jejich znovupoužití a tam, kde to nejde, zavést funkční systém třídění a recyklace. Tak už postupuje evropská legislativa, samotné fungování cirkulární ekonomiky je však v začátcích.
Důležitou roli zde, jako v každé ekonomice, hrají peníze. V kontextu plastových obalů lze zmínit třeba:
- levnější cenu ropy oproti recyklátu,
- nákladný proces chemické recyklace nebo
- bariéry používání recyklované složky v nových výrobcích.
Eko-design obalů
Aby plastový obal zůstal v oběhu po co nejdelší dobu, musí splňovat několik kritérií. Ty jsou kompromisem mezi užitnou vlastností a jeho dopadem na životní prostředí. Upravují se tak již “staré” produkty na udržitelnou variantu, ale i vyvíjejí nové inovativní způsoby výroby i samotné podoby obalu.
“Při designu udržitelných obalů klademe důraz na tři pilíře – použitý materiál, vzhled ve smyslu tvaru, barvy i použité dekorace a na ochranné neboli bariérové vlastnosti,” přibližuje David Pištěk ze společnosti greiner packaging slušovice. Ta přišla se svým eko-design manuálem na výrobu plastových a kombinovaných obalů pro potravinářství i plastových technických dílů.
Materiál
Produkt je vyroben z jednoho materiálu a i vedlejší komponenty, jako jsou víčka nebo těsnění jsou stejné. Preferovaný je PET, polypropylen nebo polyethylen, které se řadí mezi nejlépe recyklovatelné materiály. Zároveň je pro udržitelnost obalu důležité nepřesáhnout 4% hranici použitých přísad neboli plniv.
Vzhled
U vzhledu udržitelného obalu hraje roli barva materiálu, přičemž nejlépe recyklovatelné jsou transparentní nebo bílé plasty. Tvar obalu nahrává snadnému vyprázdnění obsahu a je bez gravír a záhybů.
Dekorace je buď oddělitelná (např. papírový přebal k odtrhnutí) nebo je potištěná nanejvýš třetina produktu, aby se barvou nesnižovala kvalita recyklátu.
Ochrana
Tloušťka materiálu je zvolena s cílem minimalizovat množství plastu, ale se zachováním pevnosti a ochranné funkce obalu. Je-li požadována bariéra, používá se EVOH.
“Velmi úspěšný příklad představují EVOH-K3 obaly. Materiál, který je v kontaktu s potravinou je u nich polypropylen, doplněný o velmi tenkou vrstvu ethylen vinil alcoholu. Ta několikanásobně zvyšuje bariérové vlastnosti obalu, aniž by se musela zvětšovat jeho tloušťka. Pouze 4% obsah této bariérové složky umožňuje bezproblémovou recyklaci. Vnější část obalu tvoří papírový přebal z recyklátu, který umožňuje snížit množství plastu při zachování všech mechanických vlastností. Výsledkem je vysoká bariéra a nízká uhlíková stopa.”
Ivo Benda, greiner packaging slušovice
Právě funkčnost obalu a jednoduchost jeho použití souvisí s další rovinou jeho udržitelnosti. Obal zvyšuje trvanlivost potravin, chrání obsah a v případě jídla přispívá k omezení plývání.
Plastový obal lze vnímat jako udržitelné řešení i díky nižší uhlíkové stopě oproti jiným obalovým materiálům např. sklu nebo papíru, ale mnohdy i bioplastům. Zde totiž platí, že vyšší oběhovost automaticky neznamená vyšší udržitelnost. Podrobné srovnání nabízí metoda posuzování životního cyklu výrobků.
Při samotné produkci potravin (př. sýr) vzniká výrazně více emisí skleníkových plynů (79 %), než zanechá jejich obal (2 %).
Zdroj: bp-consultants.de
V neposlední řadě se do udržitelnosti produktů promítá i samotné fungování výrobního závodu. Jde především o úspěšnou aplikaci lean principů, snižování energetické náročnosti výroby např. využitím efektivních technologií jako je třeba Inline Thermoforming, využíváním zelených zdrojů energie nebo efektivitou infrastruktury. Důležitá je také optimalizace odpadového hospodářství apod.
Přečtěte si: Uhlíková stopa výroby plastových obalů? Záleží na každém detailu
Udržitelné iniciativy tedy souvisí s celým životním cyklem výrobků. U firmy Kofola to třeba znamená i využívání kamionové dopravy na CNG ve střední Evropě.
Další významy udržitelnosti
Klasickým příkladem definujícím udržitelnost plastových obalů může být přístup společnosti Tesco. Ta chce u své privátní značky především nahradit nerecyklovatelné materiály, obaly zjednodušovat a spolupracovat s ostatními na maximalizaci využití, recyklaci a opětovného použití plastových obalových materiálů.
Na recyklovatelnost a zároveň maximální využití recyklátu při výrobě nových produktů sází i Henkel. Mimo to chce tento výrobce zamezit odpadu v přírodě sociálními projekty v zemích třetího světa nebo osvětou spotřebitelů v tématu recyklace.
Protichůdným směrem se vydala skupina firem v čele s Borealis a Südpack, která přišla s vícevrstvým obalem potravin vyrobeným ze 100% chemického recyklátu. Až 11 vrstev zahrnuje např. polyamidovou a polyethylenovou a jejich minimalistická kombinace přispívá k ultra lehkému obalu. Ten je ale zpětně recyklovatelný opět jen chemicky, což zatím vzhledem k její povaze udržitelnosti vlastně příliš nenahrává.
Přečtěte si: Co znamená pojem udržitelný obal?
Oběžná dráha
Pro posouzení plastového obalu jako udržitelného je tedy důležité kromě inovativního designu brát v potaz také další části související s jejich životním cyklem, zejména samotnou udržitelnost výroby, přepravy a distribuce i nakládání ve fázi odpadu.
Po vyprázdnění, je u obalů maximálně důležitá jejich recyklovatelnost a zařazení recyklátu do výroby nových produktů. Jedním z problémů je, že v potravinářském průmyslu to až na výjimky neumožňuje zákon, mnohem zásadnější se ale jeví nefunkční systém recyklačního trhu. Proto UPO (udržitelný plastový obal) zcela jistě existuje, ale ještě čeká na svou oběžnou nebo chcete-li oběhovou dráhu.
