Klíčová pro udržitelnost plastových obalů je jejich recyklovatelnost, tedy opětovné využití i poté, co se stanou odpadem. To však nemůže fungovat bez těch, kteří obal správně vytřídí a nasměrují k recyklaci. Způsob třídění mohou usnadnit informace na obalech a tzv. recyklační symboly. Poznáte je? Používáte je?
Obal, zejména potravin, neplní jen přepravní a ochrannou funkci, ale je i významným nosičem informací směrem ke spotřebitelům jeho obsahu. Kromě marketingových sdělení obsahuje také povinné údaje o produktu a užitečné informace o upotřebení obalu po jeho použití.
Recyklační symboly
Z pohledu aktuálně platného Zákona o obalech není povinné informovat o způsobu nakládání s obaly. Tato povinnost se týká jen obalů, které jsou zmíněny v legislativě o odpadech, o chemických látkách či léčivech. Na běžném kelímku od jogurtu tak nemusíte vždy najít, z jakého materiálu byl vyroben a jak s ním nejlépe naložit poté, co si pochutnáte na mléčném obsahu.
Přesto většina výrobců materiál a tzv. recyklační symboly na obalech uvádí. Nejznámější je asi postavička odhazující něco do koše. Někdy se mu říká basketbalista a jedná se o mezinárodní osvětový symbol s významem: Neznečišťuj životní prostředí!
Dalším obecným symbolem je kruh s šipkami tzv. zelený bod, který deklaruje, že výrobce zaplatil do kolektivního systému, který zajišťuje likvidaci obalů (v Česku EKO-KOM).
Povinnost značit součásti spotřebitelských, skupinových i přepravních obalů zhotovených z jakéhokoliv materiálu byla zrušena novelou Zákona o odpadech v roce 2006. Pokud však výrobce materiálové označení obalu uvede, musí se držet číselných a písmenných symbolů podle evropských směrnic.
Český Zákon o obalech i Zákon o odpadech právě procházejí novelizací. Jedním z uvažovaných směrů je i odpovědnost výrobců plastových obalů šířit osvětu o jejich environmentálních dopadech. Legislativa také počítá s poplatky za těžko recyklovatelné výrobky.
V případě materiálu, ze kterého je obal vyrobený, se nejčastěji setkáváme s grafickým symbolem recyklačního trojúhelníku doplněného buď číslem nebo zkratkou materiálu nebo obojím. Podle EKO-KOM je další možností také prolis pouze písmenného kódu matriálu ve dně či stěně obalu.
Obrazec sestávající ze tří plných šipek ve tvaru rovnostranného trojúhelníku je tzv. Möbiova smyčka – symbol široce uznávaný spotřebiteli jako významný z hlediska ochrany životního prostředí označuje výrobek, obal nebo s ním spojené součásti, které jsou je recyklovatelné. (Zdroj: EKO-KOM)
Druhy obalů z plastů
Jedná-li se o obal vyrobený z plastu, můžete se setkat s materiály:
| PET (polyethylentereftalát) | kód 1 | např. PET lahve nebo fólie, sáčky, polyesterové oblečení apod. |
| HDPE (vysokohust. polyetylen) | kód 2 | např. mikroten, kojenecké lahve, víčka od PET lahví, varné sáčky atd. |
| PVC (polyvinylchlorid) | kód 3 | např. etikety, sleeve, obaly kabelů, dokladovky apod. |
| LDPE (nízkohustotní polyetylen) | kód 4 | např. igelitové tašky, umělohmotné košíky, přepravky na jídlo apod. |
| PP (polypropylen) | kód 5 | např. kelímky od jogurtů, obaly na kosmetiku apod. |
| PS (polystyren) | kód 6 | např. pěnová výplň, jednorázové kelímky a příbory apod. |
| ostatní | kód 7 |
V případě, že naleznete označení např. C/PET, jedná se o obal z kompozitního materiálu. Za písmenem C a lomítkem je identifikační kód materiálu, který ve složení převažuje, zde PET. Tyto obaly však nepatří do žlutého kontejneru, ale do směsného odpadu. Výjimkou jsou nápojové kartony C/PAP.
Ale pozor, i v případě jednodruhových kódů bývá vyznačen jen materiál, ze kterého je vyrobená jeho nosná část. V případě PET lahve s PVC etiketou bude tedy vyznačen jen PET nebo v případě polypropylenového kelímku na jogurt opatřeného papírovým přebalem to bude jen PP.
Rozhodujete vy
Právě v těchto případech přichází na řadu uvědomělost spotřebitelů, jak s takovým obalem naložit. Ideální je oddělit etiketu nebo přebal a vyhodit je do žlutého (resp. modrého v případě papírového přebalu) kontejneru. Nápomocni vám v tom mohou být ale i samotní výrobci obalů.
Ideálně by měli využívat jen jeden materiál pro celý výrobek. Z hlediska udržitelnosti ale může být ku prospěchu i vhodně zvolená kombinace materiálů.
Při designu udržitelného obalu třeba právě kombinace plastu s papírovým přebalem umožňuje snížit množství plastu na minimum a přesto zachovat jeho ochrannou funkci. Dalším důležitým prvkem je možnost využít recyklát na část, zde třeba papírovou, která se přímo nedotýká potraviny.
Problém je kombinace materiálů i tzv. sleeve
Použití materiálů z různých skupin je problémem, pokud od sebe nejdou ručně oddělit. Nemusí se přitom jednat jen o jiný druh plastu použitý na nosnou část a třeba na víčko, ale i o vrstvený materiál. Typickým příkladem je tzv. sleeve, tedy smršťovací fólie vyrobená třeba z PVC na PET lahvi (např. dětská pitíčka, jogurtové nápoje apod.).
V tomto případě, nejen že výrobce kvůli menšímu než 95% hmotnostnímu podílu etikety použije recyklační značku nosného obalu, tedy např. PET, ale hlavně neumožňuje zákazníkovi jednoduše smršťovací fólii oddělit a recyklovat zvlášť.
I když takový obal hodíte do žlutého kontejneru, běžnou mechanickou recyklací se nezužitkuje a skončí spíše na skládce komunálního odpadu. Smršťovací fólii neoddělují totiž ani třídící linky. Ty pracují s vodou a odstraní tak papírovou nebo maximálně polyetylenovou fólii, na PVC a polystyren jsou krátké.
Podle Josefa Hejla ze společnosti Petka není ideální ani PET rukávek, protože fólie se chová jinak než lahev a může zkazit barvu recyklátu. Čirá petka je přitom pro recyklaci nejcennější.
O druhém životě plastů si přečtěte v článku Třídění a recyklace navrací plasty zpět do oběhu.
Podobně jsou na tom třeba výrobky z papíru potažené plastovou vrstvou (např. papírové kelímky na kávu) nebo plast s nástřikem nebo lakem vypadajícím jako hliníková folie. Do budoucna by k jejich dalšímu zpracování mohla přispět chemická recyklace. Jednodušším a přístupnějším řešením se však jeví redesign těchto výrobku.
Typickým příkladem kompozitního obalu jsou také nápojové kartóny například zn. Tetrapak, které jsou vytvořeny z vrstev papíru, plastu a v případě trvanlivých výrobků ještě tenkou hliníkovou fólií, popřípadě ještě plastovým uzávěrem. Na rozdíl od pitíček nebo kelímků na kávu však tyto obaly mají vyvinutý recyklační proces, proto nejsou tak problematické.
Třiďte správně, to má smysl
Třídíte-li odpad a chcete maximálně přispět k jeho recyklaci, oddělte sami etiketu nebo fólii plastového obalu před vhozením do žlutého kontejneru. Výrobci se vám k tomu snaží čím dál více napomoci. Navrhují etiketu s perforovaným proužkem ke snadnému odtržení nebo připravují soutěže s tím, že kód naleznete pod fólií.
Dalším důležitým krokem je vybírat produkty nejen podle obsahu, ale také podle obalu. K tomu je nutné sledovat informace na výrobku a zároveň je dokázat kritickým okem vyhodnotit. Kromě nastíněné problematiky dobrovolně uváděných recyklačních symbolů jde hlavně o to nenaletět zelené rétorice prodejců.
Kromě recyklovatelnosti berte v úvahu další prvky udržitelnosti obalu – třeba jeho váhu, která čím je lehčí, tím zanechá nižší uhlíkovou stopu při přepravě, vzhled v podobě barvy materiálu i tvaru tak, aby šel co nejlépe vyprázdnit, nebo další na první pohled neviditelné souvislosti. Jde například o ochrannou funkci obalu, která snižuje plýtvání potravinami nebo o udržitelný provoz podniků, v nichž se plastové obaly vyrábějí.
