Ve třídění odpadů Češi vedou, recyklace a hlavně využívání recyklátu pro výrobu nových produktů ale pokulhává. Překážkou je jim především vyšší cena materiálu zpracovaného z odpadu oproti tomu primárnímu, v případě plastů ropy. Co dalšího musí recyklační průmysl překonávat, aby naplňoval svůj účel? A jak mu k tomu (ne)pomáhají legislativní změny v oblasti odpadů, plastů a obalářství?
Problémy recyklačního průmyslu
Hlavním problémem recyklačního průmyslu v Česku i zahraničí je cena druhotných surovin.
Češi dlouhodobě vévodí evropským žebříčkům ve třídění odpadů. Neznamená to však automaticky, že toto množství materiálu nachází využití. “Vytříděných druhotných surovin máme přebytek. Problémem je ale nedostatečná poptávka po produktech recyklace,” shrnul situaci pro Svaz průmyslu a obchodu České republiky Petr Havelka z České asociace odpadového hospodářství.
S tím souhlasí i Miloš Kužvart z České asociace oběhového hospodářství: “Na vině malého rozvinutí recyklačního průmyslu je i obrovské kolísání cen druhotných surovin, které pro podnikatelský záměr nedává jistotu návratnosti vložených prostředků.”
Zákon trhu zní nekompromisně, kde není poptávka, tam není nabídka. Argument ekologický je zde až druhotný. Zohledňuje jej především veřejná sféra ve formě legislativy.
Podpora z veřejných zdrojů
Je tak, zdá se, momentálně rolí státu podporovat recyklační průmysl z veřejných zdrojů. Členské státy EU postupně zavádějí do svých právních řádů evropskou legislativu. Impulsem jsou především cíle a požadavky unijních směrnic CEP a SUP s cílem transformovat lineární hospodářství na oběhové.
CEP
Tzv. Circular Economy Action Package zahrnuje především 5 novelizovaných směrnic na podporu opětovného použití a maximalizaci recyklace materiálů. Zahrnuje:
- Směrnici o odpadech
- Směrnici o skládkách odpadů
- Směrnici o obalech
- Směrnici o vozidlech s ukončenou životností
- Směrnici o WEEE
Cílem odpadové směrnice je do roku 2035 především minimalizovat množství skládkovaného odpadu, a to na 10 %. Zároveň usiluje o 65% materiálové využití odpadů.
V Česku novou odpadovou legislativu schválila vláda v prosinci 2019. Časový rámec recyklačních cílů v ní však nestanovila tak striktně, jak to evropský rámec umožňoval. Konec skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů se tak posunul z roku 2024 na 2030. Nicméně aktuálně účinnost zákona od nadcházejícího roku zpochybnil Senát, takže se jím opět bude zabývat Poslanecká sněmovna.
Součástí odpadové legislativy je pak i evropská směrnice o obalech, která má za cíl snížit množství přímo obalových odpadů určených ke konečnému odstranění a např. pro plasty stanovuje do roku 2025 a 2030 přímo 50% resp. 55% míru opětovného využití. Za recyklaci přitom nepovažuje energetické využití, výrobu paliva, zasypání či skládkování.
Důležitou změnou je také změna měření z bodu u vstupu materiálu do recyklačního procesu na výstup z něj.
SUP
Tzv. Single-use plastic directive neboli směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí sleduje především cíl snížit množství jednorázových plastů, které se stávají ihned odpadem.
Zakazuje uvádět na trh některé výrobky (plastová brčka, příbory, talíře, míchátka nebo polystyrenové krabičky na jídlo), ale zaměřuje se i na snížení spotřeby u plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků. Upravuje i požadavky na výrobky – třeba povinný recyklovaný obsah u PET lahví apod. nebo označování. Směrnice rovněž stanovuje tzv. rozšířenou odpovědnost výrobců.
(Zdroj: https://www.jicineves.cz/file.php?nid=15630&oid=6916988)
Přečtěte si: Jaké výzvy pro plastové obaly představuje evropský balíček cirkulární ekonomiky?
V Česku je aktuálně připraven Zákon o jednorázových plastech, který poslalo Ministerstvo životního prostředí v září 2020 do připomínkového řízení. Platit by měl začít od července 2021.
Svaz průmyslu a obchodu k němu třeba požaduje požaduje zpřesnit označování vybraných plastových výrobků a zařadit možné výjimky pro používání jednorázových plastů v případě zhoršení epidemiologické situace např. v souvislosti s Covid-19 apod.
Jak podpořit recyklaci?
Kromě konkretizace některých nařízení je však zásadní, že samotné recyklační kvóty nelze naplnit bez úprav a investic do odvětví zpracování a využívání odpadů. Podle Miloše Kužvarta z České asociace oběhového hospodářství je dnes důležitější podpora provozní než podpora ve fázi investic. Recyklační technologie totiž nejsou ani tak drahé na pořízení, ale je třeba, aby se vyplatil jejich provoz.
“K výrobkům z druhotných surovin, které jsou často dražší nežli výrobky z primárních surovin, není důvěra. Proto, ať již z důvodu vyšší ceny či obav odběratelů z kolísavé kvality výrobků z recyklovaných surovin, nejdou tyto výrobky na odbyt,” uvádí Kužvart s tím, že cestou může být tzv. zelené zadávání zakázek, financované z veřejných zdrojů.
Z hlediska společnosti EKO-KOM, která v Česku provozuje systém sběru a recyklace obalových odpadů lze “cílů obalové a odpadové směrnice a směrnice o omezení jednorázových plastů nejlépe dosáhnout několika spíše evolučními než revolučními postupy. Především je to pokračující intenzifikace tříděného sběru. Navýšit se ale musí získávání materiálově využitelných obalových odpadů ze směsného komunálního odpadu.”
Na to konto ale na základě dat z MŽP upozorňuje Petr Havelka, že “musíme být schopni do recyklace přesouvat ročně o 1,4 milionů tun komunálních odpadů více než dnes.” Jako představitel ČAOH, která sdružuje firmy s aktuálně největší kapacitou recyklace v Česku to nevidí jako reálné.
“Největší problém je nedostatečná poptávka po produktech recyklace. Nová odpadová legislativa s tím však bohužel vůbec nepomáhá. Chybí zde nástroje na podporu recyklace. Je nutné je doplnit,” říká Havelka s tím, že mezi tyto nástroje, na které Česká asociace odpadového hospodářství dlouhodobě upozorňuje patří:
- Daňové zvýhodnění recyklovaných výrobků a recyklátů, např. ve formě snížené DPH.
- Snížení zdanění práce v recyklačním průmyslu.
- Závazek státu, aby ve veřejných zakázkách a nákupech státu preferoval z určitého procenta recyklované výrobky.
Na první pohled tak legislativní změny v oblasti odpadů, plastů a obalářství sice probíhají, ale průmyslu zpracování druhotných surovin přímo nepomáhají.
Přečtěte si: rPlasty mají budoucnost. V obalech potravin je ale (zatím) nehledejte
Přitom recyklace odpadních materiálů se zdá být klíčová. Snižuje potřebu těžby nových surovin, využívá odpadu místo jeho uložení na skládku, a přispívá tak k ochraně životního prostředí. Zároveň je tak jednou z cest ke klimaticky neutrální ekonomice.
