Greenwashing aneb klamání spotřebitele o ekologické prospěšnosti produktu nebo celé firmy sílí. Ačkoliv nemusí jít vždy o záměr, ale třeba jen nedostatek informací, je nevyhnutelnou odpovědnosti každé firmy tuto problematiku sledovat a pojmenovávat své výrobky nebo činnosti pravdivě a transparentně. To se týká i plastových obalů. Nástroje k tomu představila Lenka Mynářová na webináři iniciativy No Greenwashing.
Ve třídění odpadů Češi vedou, recyklace a hlavně využívání recyklátu pro výrobu nových produktů ale pokulhává. Překážkou je jim především vyšší cena materiálu zpracovaného z odpadu oproti tomu primárnímu, v případě plastů ropy. Co dalšího musí recyklační průmysl překonávat, aby naplňoval svůj účel? A jak mu k tomu (ne)pomáhají legislativní změny v oblasti odpadů, plastů a obalářství?
Evropská komise už v roce 2015 přijala balíček opatření týkající se cirkulární ekonomiky. K jejímu opravdovému nastartování přispěl impuls v podobě šesti směrnic EU schválený v roce 2018. Circular Economy Action Package (CEP) se týká omezení skládkování komunálního odpadu, rozšířené odpovědnosti výrobců, potravinového odpadu, odděleného sběru bioodpadu a textilu i samotné prevence vzniku odpadů.
Vidíte-li odpadky v oceánech, v přírodě nebo na skládkách, máte většinou tendenci svalovat vinu na škodlivý a nerozložitelný plast, případně zhýčkaný životní styl. Co kdyby vám ale někdo řekl, že plast je jedním z největších vynálezů novodobých dějin a může výrazně přispívat právě k udržitelnému rozvoji?
