Odpadní plasty jsou jednou z největších výzev současné generace. Základním problémem je lineární způsob výroby a nakládání s plasty a plastovými výrobky, který jednak spotřebovává přírodní zdroje, ale také produkuje negativní externality. K řešení může přispět chemická recyklace. V Unipetrolu ji vyvíjejí tak, aby bylo možné ve velkém vyrábět plasty převážně z odpadu a ne z primárních surovin.
Jako zatím jediná v Česku zpracovává vícedruhové plasty ze žlutých kontejnerů společnost Plastic Union tak, že výstupem je jednodruhový regranulát dosahující téměř stoprocentní čistoty. O v Česku ojedinělé technologii zpracování odpadních plastů, recyklaci jako takové i cirkulární ekonomice jsme hovořili s CEO skupiny Plastic Union Jiřím Balunem.
Produkce plastů a plastových obalů nevyhnutelně směřuje k uzavření oběhu materiálů. K nutné recyklovatelnosti výrobků se přidává požadavek využívání recyklátu v maximální možné míře. Zas tak přímočaré to ale nemůže být v potravinářském průmyslu. Článek to ukazuje na dvou materiálech, r-PET a recyklovaném polypropylenu.
Ve třídění odpadů Češi vedou, recyklace a hlavně využívání recyklátu pro výrobu nových produktů ale pokulhává. Překážkou je jim především vyšší cena materiálu zpracovaného z odpadu oproti tomu primárnímu, v případě plastů ropy. Co dalšího musí recyklační průmysl překonávat, aby naplňoval svůj účel? A jak mu k tomu (ne)pomáhají legislativní změny v oblasti odpadů, plastů a obalářství?
