Nová legislativa zakazující některé jednorázové plasty se provozovatelů a zákazníků rychlého občerstvení, restaurací, ale i kaváren nebo stánků s nápoji, dotkne nejviditelněji u menuboxů, příborů, brček a kelímků. Jakými materiály ale stávající plastové obaly nahradit, aby nezpůsobily ještě více škody v přírodě či na zdraví? Alternativy okomentovala odbornice z Obalového institutu SYBA Iva Werbynská.
„Problém nepředstavují jen kelímky a brčka, ale negativa nabalující se na konzumaci jídla a nápojů ,to-go’. Situaci proto nespasí alternativní materiály. Řešit je třeba jednorázovost jako takovou,” upozorňuje Werbynská s tím, že o tom, že se jedná o skutečně palčivý problém, svědčí fakt, že se jím zabývá nejen legislativa, ale i řada iniciativ organizovaná samotnými výrobci.
Přečtěte si: Zákaz jednorázových plastů i rozšířená odpovědnost výrobců. Nová legislativa se dotkne také obalů
Spíše než výrazný pokles jednorázových nádob na jídlo a pití, je momentálně patrné nahrazování zakázaných materiálů alternativami. Místo typických menuboxů z expandovaného polystyrenu se používají papírové, bioplastové nebo bambusové vaničky a misky. Častěji se setkáváme také s plant-based nebo kompostovatelnými nádobami.
Papír
„Pro enviromentálně uvědomělého spotřebitele je pití z jednorázového kelímku beznadějně out. Naopak nepoučení konzumenti se domnívají, že pití z papírových kelímků je pro životní prostředí méně zatěžující než nápoje servírované v kelímcích plastových. Jedná se o častý mýtus,” varuje Werbynská s tím, že takové kelímky nepatří do tříděného odpadu, nijak se nerecyklují. Většinou totiž nejsou monomateriálové, ale jedná se o papír s asi 5 % polyethylenu. Tyto kelímky tedy končí na skládkách nebo ve spalovnách.
Papír je problematický jako obalový materiál tekutin, včetně např. jogurtů nebo syrových potravin (např. maso apod.). „Papír většinou nedokáže poskytnout účinnou bariéru. Tento nedostatek se řeší buď bariérovým kompozitním obalem nebo různými nátěry papírové vrstvy,” říká Werbynská a uvádí několik charakteristických překážek:
- 1. Hygroskopičnost
V případě, že je potřeba vyřešit nasákavost, upravuje se často papír nátěrem v podobě voděodolné vrstvy, často na principu plastů. Spotřebitel tuto variantu zpravidla ocení, naopak následná recyklace, i za pomoci různých progresivních technologií je spíše problematická.
- 2. Fluorescence
Platná vyhláška Ministerstva zdravotnictví stanovuje jasně a striktně požadavky na obaly z papíru pro kontakt s potravinami s akcentem na použité fluorescentní látky. Této vyhlášce v podstatě žádné papírové obaly ohledem na obsah zjasňujících látek nevyhovují. A v současnosti zde není ani vůle ze strany státních orgánů novelizovat vyhlášku dle nejnovějších vědeckých poznatků.
Přečtěte si: Seznamzpravy.cz – Fastfoody používají toxické obaly. Je to časovaná bomba, říká expert
- 3. Nečistoty ze sběrového papíru
Tlak na co nejvyšší obsah recyklátu vnáší do papírových obalů riziko neřízeného množství nežádoucích chemických látek včetně minerálních olejů a BPA. V této situaci je třeba ještě řadu věcí vyřešit, a to i legislativně. Dalším problémem je také současný nedostatek sběrového papíru na trhu, což podněcuje i růst cen.
Bioplasty
Plastová brčka a příbory zákon zakazuje uvádět na trh v jakékoliv formě, tedy nehledě na typ polymeru, což zahrnuje i výrobky z bioplastů. Jiná situace je u nádob na potraviny nebo nápoje. U nich se zákon zakazující jednorázové plasty vypořádává pouze s expandovaným polystyrenem, proto na trhu stále mohou být jednorázové obaly z jiných polymerů, např. také z extrudovaného polystyrenu.
Plasty lze vyrobit i z obnovitelných zdrojů – kyseliny polymléčné (PLA), z cukrové třtiny nebo jiných plodin. Jde o bioplasty na základě anglického označení biobased.
Přečtěte si: Bioplasty: náhrada plastových obalů nebo jen ekologický výmysl?
„Polyetylen ze třtiny je asi čtyřikrát dražší než ten z ropy, což je pro potravináře ekonomicky neudržitelné. Ostatně obdobně je na tom i řada dalších bioplastů. Vedle drahé výroby, je zde však navíc komplikací i jejich sběr k recyklaci. Nejenže neexistuje opravdu účinný systém, ale i samotní spotřebitelé bioplasty automaticky vhazují do žlutého kontejneru, tedy kontejneru na konvenční typy plastů. Tím nejen že nedojde k jejich recyklaci, ale zároveň svou přítomností zkomplikují i recyklaci běžných plastů,” upozorňuje Iva Werbynská.
Odhozené do přírody se takové bioplasty většinou chovají stejně jako běžné plasty – nerozkládají se. Jako bioplasty se sice označují i biologicky odbouratelné materiály (biodegradable). Ani zde však nelze hovořit o přístupu jednoznačně šetrném k životnímu prostředí. K rozkladu takových materiálů je zapotřebí navodit konkrétní podmínky tak, aby se polymerní řetězec rozpadl na v přírodě běžně se vyskytující látky. A ty nejsou na kompostu na zahrádce ani v zařízeních zpracovávajících svoz z hnědých popelnic.
Jak uvádí třeba výrobce vratných obalů na jídlo REkrabička, ekologické jednorázové obaly na jídlo zkrátka neexistují.
Bambus
Na pozoru je proto dobré být i v případě obalů vyrobených z bambusu. K tomu přidává obalová expertka Iva Werbynská jedno varování:
„Bambusové kelímky nebo misky, se kterými se spotřebitelé setkávali na našem trhu, lze nazvat jediným slovem – fake. Byl to pouhý marketingový podfuk, ve většině případů se jedná v podstatě o bakelit s bambusovým plnivem, tedy organickými pilinami. Ty ovšem nepovolují předpisy pro plastové obaly pro potraviny. Protože tyto výrobky nesplňují hygienické/zdravotní požadavky, jsou od letošního roku zakázány.”
„Když se podíváme na populární termohrnky, tak zde je vylučování nebezpečných látek opravdu významným problémem. Velmi často chybí dovozcům Prohlášení o shodě, které je závazným dokumentem potvrzujícím zdravotní nezávadnost daného obalu,” říká Werbynská s tím, že zde je lepší variantou použít sklo či porcelán v podobě opakovaně použitelného nádobí. Stejná logika platí i pro jiné znovupoužitelné obaly, včetně těch plastových.
Jak vybrat obal na jídlo nebo pití?
- Vyhněte se používání jakýchkoliv jednorázových obalů, když to není nezbytné.
- Používejte obaly opakovaně – ať už zálohové systémy nebo vlastní nádoby.
- Nakládejte s obaly po použití zodpovědně – nevyhazujte je do přírody, ale správně třiďte. Zároveň volte obaly, které se reálně recyklují.
- Mějte povědomí o environmentálních dopadech jednotlivých materiálů, porovnávejte je a vybírejte si.
Přečtěte si: Udržitelný obal neznamená jen ekologický materiál
