Od ledna 2021 začnou platit nové zákony, týkající se také přímo obalů nebo výrobků s ukončenou životností. Zaměřují se především na minimalizaci skládkování a naopak zvýšení třídění a využití odpadů. Jdou tak vstříc evropským cílům nastaveným pro nadcházející roky.
Podle evropských nařízení musí Česko do roku 2025 recyklovat 55 % komunálního odpadu, v roce 2030 pak 60 % a o dalších pět let později 65 %. Parlamentem posvěcený balíček zákonů – Zákon o odpadech, Zákon o obalech, Zákon o výrobcích s ukončenou životností a tzv. Změnový zákon – k těmto cílům směřují. Jak?
Využívání odpadů
- Skládkování zdraží – postupně se bude zvyšovat poplatek za ukládání odpadů na skládky. “Jedná se o motivaci pro odklonění využitelných a recyklovatelných materiálů ze skládek a nastartování recyklačního průmyslu,” uvádí Ministerstvo životního prostředí.
- Po roce 2030 už nebude možné skládkovat využitelné a recyklovatelné odpady. Tento termín se posouvá z původního roku 2024. “Obce i podnikatelské subjekty se díky tomu budou moci dostatečně připravit na nastavení aktivního přístupu v tom, jak odpady primárně třídit,” uvádí ministerstvo s tím, že to zároveň umožní vybudovat infrastrukturu pro třídění a recyklaci odpadů plus průmysl využívání druhotných surovin.
- Odklon od skládkování podpoří na úrovni obcí tzv. třídicí sleva a také systém PAYT ( z angl. pay as you throw), tedy platba poplatku za komunální odpad podle toho, kolik ho jednotlivec skutečně vyprodukuje.
Přečtěte si: Recyklační průmysl potřebuje podpořit. Pomáhají mu zákony o odpadech nebo plastech?
Recyklovatelnost výrobků
- Novela zákona o obalech nepočítá se zavedením zálohového systému na PET lahve, ale přímo jej nezakazuje.
- Zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností přichází s principem ekomodulace poplatků. Pro výrobky, které jsou opakovaně použitelné, na trh nebo do oběhu, budou nižší. Podle ministerstva je cílem ekonomicky zvýhodnit výrobky, jejichž používání či likvidace představují menší ekologickou zátěž.
Recyklace vs. recyklovatelnost
V kontextu znovuvyužívání odpadů je důležité rozlišovat samotný pojem recyklace a recyklovatelnost.
- Recyklace je podle EKO-KOM způsob, jak získat druhotnou vstupní surovinu. „Aby byla konkurenceschopná, musí být dostatečně kvalitní a levnější než suroviny primární. Příjem z prodeje druhotné suroviny musí pokrýt náklady na její výrobu, včetně nákladů na odstranění nežádoucích materiálů a příměsí, tzv. výmětí,“ uvádí český provozovatel systému sběru a recyklace obalových odpadů.
- Recyklovatelnost je pak podle EKO-KOM „schopnost materiálu projít celým recyklačním procesem s tím, že bude použit pro výrobu nového výrobku a nestane se součástí výmětu v žádné fázi zpracování.“ To ale znamená, že některý výrobek může být recyklován jen v ideálním případě – existuje pro něj nákladově výhodná technologie zpracování a zároveň poptávka po vzniklé surovině.
V momentě, kdy je tedy na výrobku uvedeno 100% recyklovatelný, znamená to ve většině případů pouze ideální případ a ne skutečnou praxi.
„Limitů a překážek recyklace je celá řada, proto je vhodné již při navrhování obalů a výrobků postupovat se znalostí jejich pravidel a principů tak, aby probíhala s co nejnižšími náklady a s co možná nejvyšší účinností,“ upozorňuje EKO-KOM.
Přečtěte si: Udržitelný obal neznamená jen ekologický materiál
Konec brček a vatových tyčinek
Vedle skládkování jsou problematické také odpady pohozené volně v přírodě. Aby se jim zamezilo, připravuje se také legislativa zaměřená na omezení jednorázových plastových výrobků – v roce 2021 začne platit v Evropské unii na základě Směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí (tzv. SUP)
“Směrnice se týká plastových vatových tyčinek, příborů, talířů, brček, míchátek, tyček k balónkům, boxů na jídlo z polystyrenu nebo výrobků z takzvaných oxoplastů,“ vyjmenovává Ondřej Charvát z MŽP.
Přečtěte si: Jaké výzvy pro plastové obaly představuje evropský balíček cirkulární ekonomiky?
