Stále sílí tendence nahrazovat obaly z plastu jinými materiály. Na snížení dopadů na životní prostředí ale tyto alternativy často vliv nemají. Právě naopak. Plastový obal, zejména pokud je udržitelný, má své nezastupitelné místo. A pro ochranu a přepravu potravin to platí obzvlášť.
Zásadním problémem plastů je, že se vyrábí z neobnovitelné suroviny, z ropy. Na jejich celosvětovou produkci se jí spotřebuje 6 až 8 %. Dalším výrazným negativem je, že jsou těžce rozložitelné. A nevrací-li se do oběhu, představují zátěž v podobě plastového odpadu.
Proto se k tomuto materiálu hledají alternativní možnosti, třeba bioplasty. Bio ale v tomto případě neznamená automaticky přínos pro životní prostředí.
Co jsou bioplasty?
Podle profesorky Kim Ragaert z belgické univerzity Van Vlaanderen znamenají bioplasty buď:
- plasty biologického původu a nebo
- biologicky rozložitelné plasty.
“Bioplasty, které máme nyní, nejsou špatné. Ale nejsou to žádné zázračné produkty, které neznečištují a po použití se samy rozplynou,” upozorňuje Ragaert. Jaká je tedy jejich podstata a k čemu slouží?
Plasty biologického původu jsou vyrobené z rostlin či bakterií. “Chemický vzorec takového bioplastu je ale často stejný jako u plastu z ropy. I když je tedy vyroben z kukuřice nebo cukrové třtiny, nerozloží se snáze,” upozorňuje profesorka a dodává, že výroba bioplastů je navíc zatížena vyššími emisemi skleníkových plynů.
Třeba výroba jednoho kilogramu polyetylenu odpovídá emisím 2 kg CO2, zatímco u stejného množství biologického materiálu je uhlíková stopa až 1,5x vyšší. Přeměnit kukuřici na plast totiž vyžaduje spoustu energie.
Dalším nezanedbatelným argumentem je výroba bioplastů na úkor potravin, která má negativní vliv na dostupnost jídla zejména v rozvojových zemích.
Přečtěte si: Bez obalu neznamená bez odpadu. Jak plastové obaly snižují plýtvání potravinami
Proč vyrábět plasty biologického původu?
Důležitou roli hraje volání zákazníků po omezení plastových obalů, kterému se snaží výrobci vyjít vstříc. Nehledě na nevědomost spotřebitelů je zde podle studie Plastové sliby problematické jejich reálné chování.
“Lidé nenakupují méně, rozvážněji, šetrněji. Nesnaží se beze zbytku zužitkovat to, co nakoupí. Domácnosti neprodukují méně odpadu. Obsah nákupních košíků se během posledních let nezměnil. Veřejné mínění, které se teď obrátilo proti jednorázovým obalům, totiž nevidí důsledky svého rozhodnutí a jeho širší souvislosti,” uvádí studie.
Přečtěte si: Když je zbytečný obsah, je zbytečný i obal
Pragmatickým důvodem pro výrobu bioplastů jsou tak spíše tenčící se zásoby ropy. Plasty biologického původu mohou být v tomto smyslu řešením do budoucna, bude-li se pokračovat ve stále rostoucí výrobě plastových produktů.
Obaly z mořské řasy i podhoubí
Není divu, že vědci přicházejí s novými a mnohdy zajímavými přístupy k obalovým materiálům. Například společnost AMAM představila alternativu k plastu, využívající přírodní polysacharid agar, který se vyrábí z mořských řas.
Dva američtí vědci zase využívají podhoubí, které má díky obsahu chitinu velmi odolné vlastnosti a konzistenci podobající se polystyrenu. Možnosti nabízí i využití krunýřů humrů.
Není ale třeba sahat k okrajovým záležitostem. Nejtypičtějším představitelem bioplastového materiálu je PLA, tedy polysacharidy extrahované ze škrobu (obilného, kukuřičného, bramborového apod.), které se činností mikroorganismů dále přeměňují na kyselinu polymléčnou (polylactic acid = PLA).
Z cukrové třtiny se zase využívají vlákna vylisovaných stébel, z nichž po smíchání s vodou a přírodními pojivy vzniká pevný, voděodolný a chuťově neutrální materiál. Využívá se třeba pro nádobí apod. Podobně se nakládá i s bambusem. U této plodiny je ale drahý dovoz materiálu, který se zpracovává téměř výhradně v Číně.
Bioplasty se samy nerozloží
Plasty biologického původu samy o sobě ještě nezaručují, že jsou v přírodě odbouratelné, tedy rozložitelné mikroorganismy na neškodné částice, jako je voda nebo uhlík.
Rozložitelnost není závislá na zdroji suroviny, ale na chemické struktuře produktu – biodegradabilní tak může být plast biologického původu, tak i ten z ropy.
Oba typy k tomu potřebují určitou teplotu a vlhkost. V případě bioplastů tyto podmínky dokáže zajistit průmyslové kompostování, ale váš kompost nebo svozový kompost málokdy. “Neexistuje žádný biologicky odbouratelný plast, který by se sám rychle rozložil v přírodě,” říká profesorka Kim Ragaert s upozorněním na nemožnost bioplasty ve většině případů recyklovat.
Zatímco u několika druhů klasických plastů, zejména u PET, je recyklační proces i trh druhotných surovin nastavený. Skončí-li ve žlutém kontejneru biologicky odbouratelný plast např. bioPET, dál zpracován nebude. Je tak odsouzen k energetickému využití spálením nebo k umístění na skládku.
Přečtěte si: Poznáte greenwashing? Aneb lakování alternativ plastových obalů nazeleno
Pokud jej navíc v třídicí lince neoddělí, může bioplast znehodnotit várku recyklátu určeného k opětovnému využití. U některých materiálů se totiž dbá na vysoký stupeň kvality. “V tuně vytříděného PET smí být jen 60 g nečistot,” uvádí Josef Hejl ze společnosti Petka.cz.
Pro plasty biologického původu není v současnosti nastavený recyklační proces, jako druhotná surovina se nevyužívá.
Alternativní materiály jen cirkulární
Chceme-li nahradit plastové obaly alternativními materiály, má to smysl pouze v případě, že se budou využívat opakovaně. Ale nemusí tomu tak být vždy.
Přečtěte si: Je lepší sáhnout po obalu z plastu než z jiných materiálů. Má nižší uhlíkovou stopu
Třeba papír vyžaduje jednak vstupní surovinu v podobě pokácených dřevin, přitom je vnímán stejně jednorázově jako plast. Recyklace papíru je navíc energeticky náročnější a často ji nelze provést ani víckrát. Nevýhodou je, že papír není tak odolný jako plast, je propustný a má nízkou nosnost, rychleji se zničí.
Navíc papírové obaly na potraviny často obsahují ještě bariérovou vrstvu mezi obalem a obsahem, která je vyrobená z plastu. Příkladem jsou třeba kelímky na kávu. Pokud nejsou jednoduše oddělitelné už během třídění, dále se nerecyklují.
V případě bavlny výrobky dlouho vydrží, ta jednodruhová se dá i recyklovat. Nevýhodné řešení z ní dělá ale zátěž životního prostředí při pěstování bavlníku, ke kterému se používá velké množství vody a také pesticidy.
Nic není tedy černobílé a jak plastové obaly, tak alternativy k nim s sebou nesou zátěž na životní prostředí. Aby však byla co nejnižší, neznamená to automaticky plasty zrušit a nahradit. Cestou může být zaměření se na cirkularitu plastu a design udržitelných plastových obalů.
Plasty mají totiž nesporné vlastnosti důležité pro funkčnost obalů. A jsou trvanlivé. Paradoxně bioplasty se kvůli kratší životnosti mohou stát dříve odpadem. Spíš než plnohodnotnou náhradu plastových obalů tak představují zatím nedotažený ekologický výmysl.