Existuje velké množství plastových obalů – liší se použitím různých druhů plastů a mnohdy i jejich kombinací. Ačkoliv to ve většině případů není pouhým marketingovým rozmarem, ale zajištěním funkčnosti obalu, jejich různorodost komplikuje třídění a recyklaci. Co by přineslo omezení či dokonce sjednocení typů obalů? A je vůbec něco takového reálné?
Téma omezování typů nebo složení jednotlivých plastových obalů souvisí s apelem na oběhové nakládání s odpady, tedy jejich recyklací. A samozřejmě s ochranou životního prostředí.
Tato priorita Evropské unie se aktuálně promítá i do legislativy jednotlivých členských zemí. “Odpadový sektor to vítá, ale abychom stanovených cílů dosáhli, je potřebná i spolupráce s výrobci,” upozorňuje Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství.
Recyklace obalů
Aby použité obaly vyrobené z plastu prošly procesem recyklace, tedy až do bodu, kdy z nich vzniká druhotná surovina, musí pro ně existovat nákladově výhodná technologie zpracování a poptávka po druhotné surovině.
„V současné době je v klasické žluté popelnici svážené z obcí cca 40 druhů plastů a jejich různých kombinací,” uvádí Havelka. “Nejlépe se z plastových obalů daří recyklovat PET lahve, dále tzv. drogerii, tedy HDPE, a případně neznečištěné fólie. Největší problémy s jakýmkoli využitím jsou naopak např. s plasty s obsahem PVC. Protože ty nelze kvůli obsaženému chlóru reálně využít ani energeticky,” říká Havelka.
V Česku se momentálně daří shromažďovat 69 % vytříděných plastových obalů.
Výroční shrnutí Eko-kom (2019)
Potvrzuje to Martin Fojtík, ředitel klientského oddělení EKO-KOM: “Momentálně umíme efektivně plasty sbírat i vytřídit, ale problém nastává u té části plastových obalů, která je znečištěná nebo je složena z neoddělitelných materiálů různých druhů. Některé z nich lze recyklovat na speciálních technologiích, ale jsou také využívány jako tzv. alternativní palivo, zbytek je energeticky využit nebo odstraněn. To se ale na základě nové evropské směrnice změní.”
V ideálním případě sjednocení polymerů ale nevidí jako reálné: “Každý polymer nebo kompozit složený z polymerů nebo jiných materiálů má jiné fyzikálně i chemické vlastnosti a má tedy i jiné uplatnění,” upozorňuje.
Co plast to jiná funkce
“Obrovskou výhodou plastů či polymerů obecně je jejich všestrannost,” připomíná Ivo Benda jednatel předního českého výrobce plastových obalů pro potravinářství i plastových technických dílů greiner packaging.
“Polymerací různých sloučenin, lze získávat plasty o různých vlastnostech. Z tohoto důvodu si myslím, že jich i v budoucnu budou řádově desítky různých typů. Jiný plast potřebujeme v automobilu, jiný ve stavebnictví a jiný například v obalářství,” říká. Zároveň ale předpokládá, že:
- Dojde k omezení různých modifikací, které výrazně nezlepšují vlastnosti, ale zároveň zhoršují recyklovatelnost.
- Sníží se počet různých druhů plastů v rámci jednotlivých aplikací. V obalářství se například momentálně používají PE, PS, PVC, PP, PET ale i řada dalších materiálů jako Tritan (copolyester od skupiny Eastman) nebo PLA (bioplast na bázi kyseliny polymléčné). Některé z těchto materiálů jsou za určitých okolností zaměnitelné a do budoucna tak ty s lepšími „ekologickými parametry“ nahradí ty s horšími.
- Můžeme také očekávat konec použití PVC nebo třeba i PLA v obalářství.
“Na druhou stranu jeden materiál nezvládne zabalit vše,” upozorňuje jednatel slušovické firmy greiner packaging. Poukazuje přitom na příklad momentálně velmi populárního PET, u kterého je sice vybudovaná recyklační infrastruktura a má i výborné parametry s ohledem na transparentnost nebo bariéru proti plynům. “Jedná se ale o poměrně těžký polymer, který navíc dobře nezvládá vyšší teploty,” shrnuje komplikace jeho využití v obalech např. mlékárenských produktů.
“Výrobci musí i nadále sledovat řadu dalších vlastností svých obalů, mimo jiné i ve vztahu k hygieně a kvalitě samotného výrobku,” potvrzuje Petr Havelka s tím, že i tak je třeba, aby se výrobci v dalším období o poznání více zaměřili na možnost recyklace materiálů, které při výrobě používají.
Přečtěte si: UPO existuje. Stejně jako létající talíř ale udržitelný plastový obal čeká na svůj popis a oběžnou dráhu
Ředitelka Obalového institutu Syba Iva Werbynská poukazuje mimo jiné také na nezanedbatelnou roli veřejného sektoru: „Na jedné straně tlačí na výrobce povinná procenta použití recyklátu v nápojových plastových obalech, na druhé straně Evropská komise dosud neschválila a nepublikovala seznam schválených recyklátů, které mohou přijít do styku s potravinami“.
Změna obalů nebo recyklace?
Ekonomickou motivaci výrobců i spotřebitelů může do jisté míry představovat tzv. ekomodulace poplatků za výrobky uváděné na trh, která zohlední dopad obalu na životní prostředí “To ale nevyřeší vše,” domnívá se Martin Fojtík z EKO-KOM. “Budou se určitě hledat lépe recyklovatelné materiály, ale ty kompozitní v krátkodobém horizontu úplně nezmizí, protože řada z nich má stále specifické funkční vlastnosti nutné pro zachování funkcí obalu,” dodává.
Také Ivo Benda předpokládá, že sice dojde ke snížení počtu plastů, ale nijak dramatickému. Spíše se jednotlivé polymery “specializují”: “Například zmiňované PVC sice nebude využíváno pro obaly, ale ve stavebnictví bude jeho podíl stále velmi vysoký.”
Změny se tak budou muset týkat také samotné recyklace. “Než ale budeme umět recyklovat vše, budou stále potřeba jak technologie energetického využití některých frakcí odpadů, tak i technologie pro odstranění nevyužitelných odpadů,” upozorňuje Petr Havelka z ČAOH.
Určitá unifikace obalů a obalových materiálů podle něj může budoucí kvalitní recyklaci jednoznačně pomoci. Zároveň ale pomoc potřebuje i samotná recyklace, která se stále potýká s nízkou poptávkou po jejich produktech.
Přečtěte si: Recyklační průmysl potřebuje podpořit. Pomáhají mu zákony o odpadech nebo plastech?
