Ekologický, šetrný k přírodě, udržitelný, recyklovatelný, bio. Pojmy, které se skloňují v popiscích současných produktů snad ve všech pádech. Poukazují ale skutečně na snahu jejich výrobců zmírnit environmentální dopady nebo jsou jen promyšleným marketingovým tahem? Pokud se stane ochrana přírody jen prodejním argumentem, jedná se o tzv. greenwashing.
Co je greenwashing?
Anglický termín odkazuje na vymývání mozků (brainwashing), ale zdůrazňuje slovo green, tedy zelený. Volně by se tak dal přeložit jako „vymývání lidských mozků zeleným idealismem.”
Nejčastěji představuje jednání výrobců, obchodních řetězců nebo značek, kteří prezentují své produkty jako šetrné k životnímu prostředí, ve skutečnosti ale nijak ekologické nejsou. Zavádějící reklamou jen lákají k nákupu spotřebitele, kteří dávají takovému zboží nebo službám přednost.
Příkladem může být firma zdůrazňující svůj ekologický přístup tím, že zákazníkům nabízí nápoje do vlastních kelímků, zároveň je však její celková prodejní praxe výrazně neekologická např. používáním dalších jednorázových obalů. Business News Daily za greenwashing označuje přímo situaci, kdy organizace vynaloží více úsilí na prezentaci zelených idejí než na jejich reálné uskutečnění.
Zachraňte ručníky
S pojmem greenwashing přišel v 90. letech minulého století Jay Westervelt, kterého zaujaly nápisy v hotelových pokojích přesvědčující hosty, aby používali opakovaně ručníky a nenechali si je každý den měnit. Poukázal na to, že i kdyby je polovina hotelových hostů vyměnit nechtěla, stejně by došlo k zapnutí z poloviny plné pračky. Došlo by tedy ke stejné spotřebě energie, ale i vody, jako ve chvíli, kdy by se vypraly ručníky všechny.
Některé firmy dělají greenwashing vědomě, jiné si opravdu myslí, že přispívají k záchraně Země. Základem zůstává, že při posuzování environmentálních dopadů se nelze dívat jen na jednu věc, ale vždy na celek.
Na podobném principu funguje i metoda posuzování životního cyklu výrobku, která zohledňuje vliv na životní prostředí v každé související fázi (těžba surovin, materiál, výroba, doprava, užívání, zpracování odpadu apod.)
Jak greenwashing poznat?
Možná si kladete otázku, jak při nákupu poznáte, jestli se skutečně jedná o zelený produkt nebo jen o takový, který se zeleně tváří?
Světově uznávaná testovací a certifikační společnost Terra Choice zveřejnila již v roce 2007 zprávu o typických environmentálních dezinformacích na severoamerickém trhu. Rozřadila je do sedmi základních kategorií, které jsou známé pod názvem Sedm hříchů greenwashingu. Patří mezi ně:
Skrytý kompromis
V tomto případě někdo tvrdí, že je prodávaný produkt ekologický a šetrný k životnímu prostředí, což je ale platné jen z hlediska jedné jeho vlastnosti. Negativ přitom většinou bývá mnohem více.
Typickým příkladem může být používání papírových tašek, které se sice vyrábí z obnovitelných zdrojů a redukují plast, ale v kontextu energetické náročnosti jejich výroby, celkové emise skleníkových plynů nebo např. používání chlóru při bělení, jsou méně ekologické než tašky plastové.
Chybějící důkazy
Někdo veřejně prezentuje ekologické tvrzení týkající se jejího výrobku, ale nemá žádné snadno dostupné důkazy či ověření od nezávislého subjektu.
Vágnost
Někdo používá natolik široce pojaté tvrzení, že jeho skutečný význam nebývá většinou pochopený. Příkladem může být slovo přírodní, které nemusí vždy nutně odkazovat k ekologickému (např. formaldehyd je látka přirozeně se vyskytující, ale jedovatá).
Úcta k falešným značkám
Někdo používá označení (nápis nebo obrázek), které vypadá jako vydané nezávislou organizací, i když ve skutečnosti není.
Irelevantnost
Někdo propaguje, že nepoužívá žádnou nebezpečnou či škodlivou látku, ale už nezmíní fakt, že by ji nemohla použít, protože je např. zakázaná zákonem.
Menší zlo
Firma na jinak škodlivém produktu hledá pozitiva. Typickým příkladem mohou být cigarety vyrobené z bio tabáku.
Lež
Někdo používá tvrzení, která jsou jednoduše nepravdivá. Jedná se třeba o uvedení certifikátu, který produkt ve skutečnosti nemá. Běžný spotřebitel se po ověření takové informace nepídí.
Kromě výše zmíněných způsobů greenwashingu se často používají i vědecká tvrzení, která nejsou pro laickou veřejnost srozumitelná, a proto mnohdy snadno uvěřitelná. Dále je třeba zmínit označování produktu jako nejekologičtějšího na trhu, i když je jen o něco méně škodlivý, než produkt konkurenční.
Informace o greenwashingu s odkazy na další články jsou také na webu trideniodpadu.cz.
Ne každý eko-obal je skutečně udržitelný
Kromě uvedených příkladů se s greenwashingem často můžete setkat:
- u prodejců oblečení,
- v rychlém občerstvení,
- u drogistického zboží a
- samozřejmě také u různých obalových materiálů a také obalů potravin.
Častým nešvarem je, když se nazeleno lakují alternativy plastových obalů. Ať už se jedná o zmiňované papírové nebo dokonce bavlněné tašky, o bio-plastové krabičky na jídlo nebo papírové kelímky na kávu. Většina z těchto řešení sice redukuje plast, ale v celkovém kontextu se nejedná o udržitelné řešení.
Nehledě na využívání půdy pro pěstování obalů je v případě nahrazování plastů přírodními materiály problematické jejich následné zpracování (např. kompostování). To totiž vyžaduje speciální technologie. Navíc není zaveden systém jejich třídění. Často tak končí ve žlutých kontejnerech a mohou i zničit várku plastů jinak určených k recyklaci.
Zajímavým příkladem jsou papírové kelímky na kávu. Na mnohých z nich je uvedené, že jsou recyklovatelné. Většinou ale nejsou vyrobeny jen z papíru, ale uvnitř nádobky je tenká nepropustná vrstva plastu, která by musela být před recyklací oddělena.
I u ryze plastových výrobků se stále častěji objevují prohlášení o jejich recyklovatelnosti, použití recyklátu nebo vyvíjení alternativních materiálů. Jak ale může k ochraně přírody přispět stoprocentně recyklovatelný obal v momentě, kdy o recyklát nikdo nestojí nebo jeho použití není vůbec možné (např. v potravinářství)?
Přečtěte si: Plasty nejsou tak zbytečné, jak zaznívá od delegátů klimatického summitu
Existuje ekologický obal?
Už samotné slovo ekologický zavání do určité míry rétorikou greenwashingu. Může se zdát, že jej v současné době nahrazuje termín udržitelný. A není to náhodou, protože ač odkazuje ke stejnému cíli, ochraně životního prostředí, zohledňuje více souvislostí.
Odkazuje totiž nejen na environmentální, ale i ekonomickou a společenskou rovinu. V případě obalů tak označení udržitelný neznamená, že naplňuje pouze jednu zelenou vlastnost např. recyklovatelnost (viz první hřích greenwashingu – skrytý kompromis). Jedná se o soubor postupů a vlastností souvisejících s celkovým životním cyklem produktu.
Jako udržitelný obal tak lze označit takový, který se vyrábí z co nejmenšího množství plastového materiálu, ale přitom zachovává stejnou ochrannou funkci. Tím je lehčí, při přepravě zanechá nižší uhlíkovou stopu a představuje také méně odpadu.
Zároveň jde o obal, který je možné udržet co nejdéle v oběhu – tedy nejen recyklovatelný, ale zároveň vyrobený z jednoho materiálu nebo nadesignovaný tak, aby šel co nejlépe vyprázdnit. To vše podporuje jeho cirkularitu, a to i v podobě použití recyklátu při výrobě nových produktů.
O udržitelnosti ale vypovídají i další parametry, které na první pohled nesouvisí s ekologičností samotného materiálu. Jde na příklad o ochrannou funkci potravin, která snižuje plýtvání s nimi. Nebo o udržitelný provoz podniků, v nichž se plastové obaly vyrábějí.
Příkladem udržitelného obalu je kelímek na jogurt OLMA, který je vyrobený z tenké vrstvy polypropylenu v kombinaci s papírovým přebalem. Snižuje tak množství použitého plastu, využívá recyklovaný materiál a je sám plně recyklovatelný. Obal chrání a zaručuje trvanlivost obsahu. Má přitom odpovídající pevnost pro manipulaci a nízkou uhlíkovou stopu – při výrobě i přepravě.
Na příklad jeden kamion přiveze 960 tisíc prázdných kelímků na jogurt. Stejné množství skleniček by muselo dovézt dvanáct kamionů. A toto množství ještě nezahrnuje dopravu na čištění, k recyklaci nebo na skládku.
Přečtěte si: Udržitelný obal neznamená jen ekologický materiál
Honba za zelenou
V posuzování environmentálních dopadů plastových obalů ale i jakýchkoliv výrobků hraje stěžejní roli kontext celého výrobního a prodejního prostředí. V momentě, kdy z ekologického přístupu vyčnívá pouze reklamní slogan nebo obrázek tvářící se jako zelený certifikát, je důležité zpozornět.
Trh je přesycený značkami předhánějícími se v tom, kdo bude vypadat ekologičtěji a nezávadněji. Velmi často ale zůstává jen u slov a jejich činy jsou natolik malé, že byste je mohli označit jen za skvělý příklad greenwashingu. Podle Terra Choice přibývá na severoamerickém trhu meziročně až 73 % rádoby zelených produktů. Kolik je jich u nás? Poznáte je? Dejte nám vědět v komentáři.
