Téměř všemi tématy osmého ročníku česko-slovenského obalového kongresu Obalko se prolínala udržitelnost. Co zajímavého zaznělo v souvislosti s obaly potravin a spotřebního zboží? A v případě plastových obalů, na které je vždy upřená hlavní pozornost, jakou roli hrají výrobci, spotřebitelé a další články životního cyklu obalů? Bez každého z nich jednotlivě a zároveň vzájemné provázanosti se totiž udržitelný obal ani vyrobit nedá.
Role spotřebitelů
V souvislosti se spotřebiteli se udržitelnost obalů zaměřená převážně na téma plastů zmiňuje nejčastěji. Není divu, z průzkumu názorů u více než 40 tisíc nakupujících ve 12 evropských zemích, uvedly téměř dvě třetiny plastový odpad jako jednu z pěti největších výzev v oblasti životního prostředí.
Podle tohoto průzkumu GFK “Who cares? Who does?”, který na kongresu prezentovala Hana Říhová, meziročně přibývá tzv. eko-aktivních spotřebitelů. Globálně se k nim momentálně hlásí 20 % nakupujících, v Česku pak necelých 18 %. Na opačném pólu, tedy ekologicky neaktivních je však stále více než 40 %, zbylých 40 % je spíše „reaktivních”.
Zajímavým zjištěním průzkumu realizovaného v roce 2019 je, že si 45 % českých nakupujících myslí, že odpovědnost za omezení plastového odpadu nesou výrobci, 30 % to považuje za úlohu vlády, 17 % za úlohu spotřebitelů a jen 8 % prodejců zboží.
Tři hlavní aktivity, které od výrobců obalů spotřebitelé očekávají, jsou přitom:
- 100% recyklovatelné výrobky,
- využívání biodegradabilních materiálů a
- přímo neplastové obaly.
Za nejvíce motivující přístup k recyklaci plastů pak podle průzkumu GFK považují Češi zpracování recyklátu do stejného nebo jiného produktu. A o tom, co se bude po vytřídění s obalem konkrétně dít, by se rádi dozvěděli přímo na výrobku.
Přečtěte si: Jak správně třídit a recyklovat plastové obaly?
Role výrobců obalů
“Ať vyrobíme jakýkoliv ekologický obal, v momentě, kdy jej spotřebitel nevytřídí správně nebo dokonce odhodí do přírody, nikdy udržitelný být nemůže,” poukázal během kongresu na jeden ze základních předpokladů cirkulární ekonomiky Ivo Benda, jednatel greiner packaging vyrábějící především obaly pro mlékárenské produkty.
I přestože celý řetězec u výrobců plastových obalů začíná a poté na ně navazují i další podstatné články – plniči nebo baliči produktů, obchodníci a hlavně spotřebitelé plus zpracovatelé odpadu – zvedají hozenou rukavici týkající se udržitelnosti právě výrobci.
Ve Slušovicích i celém koncernu podle Bendy berou při výrobě udržitelných obalů v potaz nejen volbu materiálu, která s sebou nese požadavky na bezpečnost, funkčnost, recyklovatelnost i obsah recyklátu, ale také zohledňují jeho uhlíkovou stopu. Ta se promítá i do eko-designu obalů, který lze shrnout v duchu odlehčování a porovnávání dopadů různých velikosti obalů i dekorace.
“Takto se dají třeba porovnat polypropylenové kelímky s potiskem a s papírovým přebalem. Zatímco první má celkově nižší hmotnost a umožňuje snadnější třídění, u řešení, které nazýváme K3 používáme skoro o 33 % méně plastu, snižujeme emise CO2 o 17 % a při správném vytřídění, kterému nic nebrání, je bílý nebo transparentní jednodruhový kelímek jednoduše a 100% recyklovatelný,” shrnuje Ivo Benda s tím, že výhodu vidí také v možnosti využívat r-PET nebo r-PP, které už se v požadované potravinářské kvalitě začínají na trhu objevovat.
Přečtěte si: Plastové obaly potravin z recyklátů? Nejblíže každodenní realitě má r-PET, slibně se testuje r-PP
“Mít podíl recyklovaného materiálu ve všech typech obalů je náš cíl pro rok 2023,” souhlasil na Obalko Martin Krystián, ředitel mlékárenské společnosti Olma, která s greiner packaging spolupracuje. Za klíčové předpoklady udržitelnosti přitom považuje:
- Plně a snadno recyklovatelné materiály.
- Jednodruhové polymery.
- Využívání transparentní barevnosti bez zbytečné pigmentace.
- Použití recyklátů s garancí původu.
- Nízkou uhlíkovou stopu obalů.
Právě snižování emisí CO2 díky používání plastových a ne třeba skleněných obalů vyčíslil Krystián v případě 150g polypropylenového kelímku jako úsporu v řádu 31 milionů kg k manipulaci a přepravě.
Role plničů/baličů obalů
Jak bylo zmíněno výše, obaly vyvíjí výrobci v součinnosti s jejich odběrateli, tedy výrobci, plniči či baliči samotného zboží. Trendy a potřeby průmyslu i trhu tak musí sledovat obě strany. A podle Pavla Komůrky z Orkla, druhého největšího výrobce balených potravin v Česku, je souhrnným tématem dneška recyklovatelnost.
“Ta ale znamená, že je obal vytříditelný spotřebitelem, projde recyklační technologií a zároveň existuje finální výrobek, ve kterém se zužitkuje druhotná surovina. V současné době je přitom důležité podporovat i jiné využití, než v koncových obalech tzv. open loop,” upozornil na kongresu.
Cílem nemůže být recyklovatelný obal, který neplní svou základní funkci. Ztráta výrobku má totiž významnější efekt na celou uhlíkovou stopu než obal samotný.
Pavel Komůrka, ORKLA
Podle Komůrky je třeba zdůraznit, že recyklace a recyklovatelnost jsou závislé především na nákladech. Aby tak byli výrobci schopni zajistit jejich závazky a cíle, potřebují k tomu tyto podmínky:
- Flexibilitu a schopnost EPR systémů k adaptaci nových a měnících se potřeb jejich klientů.
- Ochotu a schopnost subjektů akceptovat vyšší náklady spojené se vzrůstajícími požadavky na recyklaci.
- Další vývoj a vylepšení sběrné, třídící a recyklační infrastruktury.
- Vývoj, vylepšení a instalaci recyklačních technologií.
- Schopnost trhu realizovat recyklovatné materiály a jejich transformaci do nových výrobků.
- Konzistentní legislativní proces a podporu vlády, včetně rozhodování Evropské komise.
- Správné nakládání s použitými obaly na straně spotřebitelů.
- Funkčnost, provázanost a vzájemná aktivní spolupráce všech článků hodnotového řetězce v oblasti nakládání s obaly a odpady.
Podle Jana Daňsy ze společnosti ALPLA a Jaroslava Tymicha z Asociace českého papírenského průmyslu je k poslednímu bodu, tedy vzájemné spolupráci jednotlivých článků řetězce, také nutná větší podpora těch, kteří udržitelné obaly opravdu vyrábí. Ze své podstaty je to totiž cesta dražší, která ale vzhledem k nastaveným cílům ochrany životního prostředí i navázané legislativě nemůže být na trhu nevýhodou.
Role prodejců
A právě cena a nákupní chování koncových spotřebitelů vrací odpovědnost do rukou prodejců a koncových zákazníků. Když opět zmíníme průzkum veřejného mínění GFK, jeho respondenti právě jim přisuzují nejmenší vliv na udržitelnost obalů.
V případě obchodních řetězců však i ony mají své privátní značky výrobků a potýkají se navíc s provozními odpady z obalů. A v případě spotřebitelů je jen 22 % ochotno přestat kupovat nějaký výrobek proto, že není ekologický. A zároveň převážná většina nechce za udržitelný obal připlácet. Na kom tedy skutečně leží tíha zodpovědnosti?
Přečtěte si více: Lidé se obávají plastových obalů, nákupy tomu ale nepřizpůsobují
