Různé kelímky, vaničky, obaly na kečup, drogerii nebo kosmetiku tvoří značnou část odpadu ve žlutých kontejnerech. Jedná se však o vícedruhové plasty, což komplikuje jejich recyklaci. Jako zatím jediná v Česku tento odpad zpracovává společnost Plastic Union tak, že výstupem je jednodruhový regranulát dosahující téměř stoprocentní čistoty. 

O v Česku ojedinělé technologii zpracování odpadních plastů, recyklaci jako takové i cirkulární ekonomice jsme hovořili s CEO skupiny Plastic Union Jiřím Balunem.


Ing. Jiří Balun

Vystudoval marketing a management na OPF SU v Karviné. Působil na různých pozicích ve firmě T-Mobile a jako CEO ve společnostech ORFA a Black Red White CZ. V odvětví výroby a distribuce nábytku se setkal s problematikou šetření primárních zdrojů s ohledem na ochranu životního prostředí. Tento směr uplatňuje od roku 2018 jako CEO ve skupině Plastic Union, která se zabývá recyklací plastového odpadu a výrobou regranulátu a přináší inovace pro naplňování principů oběhového hospodářství. Rád cestuje a poznává dobré jídlo a víno.


Jaké materiály recyklujete a proč?

Zpracováváme tvrdé plasty jako jsou polypropylen a vysokohustotní polyethylen, které se běžně nevyužívají a často končily ve spalovnách nebo rovnou na skládkách. Ze žlutých kontejnerů se totiž nejvíce využívají PET lahve, na které je v Česku vybudovaný recyklační trh. Nás ale zajímá odpad, jako jsou různé kelímky, obaly na potraviny, kosmetiku a jiné spotřební zboží. Toho je v tříděném plastu u nás podstatná část.

Nikdo jiný v Česku tedy tento odpad nezpracovává?

Ne, jedině firma Transform z Lázní Bohdaneč vyrábí ze směsných plastů drť jako kompozitní materiál pro různé desky, protihlukové stěny apod. My na to ale jdeme jinak, plasty ještě rozdrtíme, umyjeme a dotřídíme na téměř jednodruhový materiál. Takto zpracovanou drť regranulujeme, aby šla použít ve výrobě nových produktů. Tedy v případě, že to je možné. Vznikají tak plastové košíky, části automobilů, přepravky nebo květináče

Jak se k vám materiál ke zpracování dostává?

Odpad ze žlutých kontejnerů v Česku míří do třídíren, kde jej lidé a různé technologie separují podle typů. Toto třídění ale závisí na zájmu jednotlivých odběratelů. Po čem není poptávka, se většinou spaluje. Určitá část se musí i skládkovat, protože obsahuje kontaminované plasty nebo PVC, které kvůli obsahu chlóru nelze využít ani jako tuhé alternativní palivo v cementárnách. Zároveň se ale hledají způsoby, jak skládkovat co nejmenší část plastových odpadů.

Jakou část odeberete a využijete vy?

Naše zpracovatelská kapacita je 18 tisíc tun odpadu za rok. V závislosti na kvalitě vykoupeného odpadu jsme schopni ho využít až 80 %. Výsledkem několikastupňového zpracování u nás je jednodruhový materiál o čistotě minimálně 95 %. Taková čistota je náš hlavní argument pro následné výrobce, aby recyklát používali.

Recyklační technologie v Ostravě
Foto: Plastic Union

Je o plastový recyklát zájem?

Odbyt je problém. Největší zájem je o r-PET, na který existuje trh, navíc aktuálně podpořený legislativou EU a členských zemí pro jeho využívání v nových výrobcích, konkrétně nápojových lahvích. To zvedlo poptávku po recyklátu a zdražilo jej. Naše materiály zatím takovou podporu nemají a ani nový český odpadový zákon ji nenastavil, takže se musíme snažit zajišťovat odbyt sami

Většinu naší produkce prodáváme do evropských zemí, jako jsou Itálie, Španělsko, Švédsko nebo nově Německo. V Česku nalezne uplatnění menšina. Což je samozřejmě špatně, protože by mělo platit, že co si doma vytvoříme, tak bychom si měli i zrecyklovat.

Přečtěte si: Recyklační průmysl potřebuje podpořit. Pomáhají mu zákony o odpadech nebo plastech?

Kde vidíte největší překážky využívání recyklátu?

Každý rád mluví o tom, že by se měly plasty znovu využívat, ale v samotné výrobě pak vidí jen komplikace. Sáhne tak raději po jednodušší a také levnější variantě, tedy virgin materiálu. Ale naši odběratelé nám potvrzují, že použití druhotné suroviny až taková komplikace v praxi není, a to díky kvalitě našeho materiálu. A cenu regranulátu zase začíná vyvažovat marketingová hodnota recyklátu. 

Zatímco dříve se dělalo všechno proto, aby zákazník nepoznal, že je ve výrobku část materiálu už jednou použitá, dnes se karta obrací. Z recyklátu se stává přednost. Takže když je základní barvou našeho regranulátu šedá, protože ať smícháte jakékoliv barvy, tak z toho světlejší odstín nedostanete, tak naopak výrobky z šedého plastu v sobě už otevřeně mohou nést zprávu, že jsou z recyklátu, a napomáhají tak chránit životní prostředí.

Vlevo plastová drť a vpravo výsledný jednodruhový regranulát
Foto: Plastic Union

Ale ta cena recyklátu je mnohdy rozhodující, že?

Vyrobit regranulát je samozřejmě dražší než primární surovina, obzvlášť při současných extrémně nízkých cenách ropy. V momentě, kdy se nezvýší poptávka z jiného důvodu než cenového, tak se to nevyplatí dělat. Proto spolupracujeme s EKO-KOM a bez pomoci státu, obcí nebo někoho jiného to nejsme schopni dělat ekonomicky. Když lidstvo potřebuje recyklovat, tak nemůžou být hnacím motorem peníze, ale opravdu ekologie.

Jak musí vypadat plastový obal, aby prošel vaší technologií, aby byl recyklovatelný?

Čím ten obal bude jednodušší a ze stejného materiálu, tak je snazší jej recyklovat. Třeba kelímek na jogurt se dnes vyrábí z různých materiálů (PP, PS, PET) a pak je různá i dekorace – fólie, papírový přebal nebo potisk barvou. Takže ideální by bylo sjednotit materiál, ze kterého se budou všechny kelímky vyrábět. Logika je v tom taková, že čím menší spektrum plastů se bude používat, tím více toho jednoho druhu bude v odpadech, a tím bude ekonomicky výhodnější jeho zpracování. 

Momentálně nejlepší variantou je polypropylenový kelímek potištěný barvou. Dobrým řešením je i jednodruhový nepotištěný kelímek s papírovým přebalem, který nese všechny informace. U něj je ale riziko, že člověk, který jej hodí do tříděného odpadu, neoddělí tu papírovou etiketu. V třídírně jej tak spíše dají do výmětu, nebo když už se dostane k nám, tak jej ve vodě papír potopí na dno a odkalí.  

A co různé další součásti obalů?

Pro recyklovatelnost je důležitá také snadná a úplná oddělitelnost víčka, třeba hliníkového tak, že na okraji nezůstane jeho část. Ta recyklaci komplikuje. Co jí naopak v naší technologii znemožňuje, jsou vícevrstvé obaly, jakákoliv neoddělitelná směs často třeba v tubách zubních past.

Výrobci si mohou u vás recyklovatelnost svých výrobku ověřit?

Ano, dělali jsme třeba test plastového obalu zubní pasty. Tuba byla z HDPE, potištěná barvou, víčko z PP a hliníková fólie byla tak pevná, že ji nešlo neodtrhnout celou. To byl za mě 100% recyklovatelný výrobek.

Přečtěte si: Udržitelný obal neznamená jen ekologický materiál

Komplikují recyklaci bioplasty nebo už jednou recyklované materiály?

Bioplasty se zatím příliš neosvědčily, takže k nám nepřicházejí v takové míře, aby měnily vlastnosti regranulátu. Stejné je to i v případě odpadu obsahujícího už recyklát. Nezpracováváme primárně průmyslový odpad, ale obaly potravin a dalšího spotřebního zboží, kde zatím recyklát nefiguruje.

Obecně ale samozřejmě s každou recyklací klesá kvalita následného materiálu. V momentě, kdy budeme recyklovat už každý plast, a dostane se nám tak do technologie podruhé, potřetí, tak se tomu ty technologie i odbyt budou muset přizpůsobit. Když dám příklad, tak odpad z nemocnic se dává do jednorázových plastových košů, které se pak rovnou spalují jako nebezpečný odpad. Tak proč tyto koše dělat z primárního materiálu a nevyužít na ně právě méně kvalitní recyklát?

Nejde jen o limity mechanické recyklace?

Ano, opakovanou recyklaci mohou do budoucna vyřešit chemické technologie typu pyrolýzy, které se dokážou přiblížit vlastnostem primárního materiálu. Zatím je ale výhodou mechanické recyklace především to, že už je funkční. Je to dnes ověřená cesta u PET, fólií a i u polypropylenu a polyethylenu. 

Může někdy podle Vás dojít k úplnému uzavření oběhu plastů?

Úplnému nikoliv. Snad jen pokud najdeme plnohodnotnou náhradu za PVC a pokud za součást koloběhu budeme považovat i energetické využívání odpadu. Ale dokážeme významně měnit poměr, tedy že nezrecyklujeme čtvrtinu, ale dostaneme se k materiálovému využití až třeba z 80 %. Jedině navyšování je v tomto směru cesta kupředu.

Recyklace v Plastic Union

> Plasty vykoupené z třídíren se nejprve rozdrtí na velikost do 25 mm.

> Pomocí magnetu se z drti oddělí kovové části. 

> Ve vanách s vodou se na základě hmotnosti oddělují těžké materiály (PET, PS, PVC), na hladině plave lehký PP a PE. 

> Polypropylen a polyethylen se následně oddělí na základě optických a elektromechanických vlastností.

> Z plastové drti lze navíc oddělit barvu nebo barevný mix.

> Vyčištěné plasty se nakonec roztaví a regranulují.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *