Odpadky okolo silnic, pohozené volně v přírodě, na plážích nebo tvořící rovnou ostrovy v oceánech. Problém zdaleka nejen estetický, ale především environmentální. S jakým řešením přicházejí nejčastěji odborníci? Záchranou planety, zastavením klimatických změn a ekologickým řešením litteringu má být zákaz jednorázových plastů. „Ne tak rychle,“ říká pro Plastics Today odborník na udržitelné obaly Robert Lilienfeld. „Lidé pohazují odpadky nezávisle na tom, z jakého jsou materiálu.“
S poukazem na studii The Issues of Roadside Litter zmiňuje americký konzultant, který mimo jiné sdružuje odborníky v think-thanku SPRING, že odpadky podél cest i ve vodních tocích jsou jak plastové, tak papírové, výjimkou nejsou ani další materiály. „A pohodili je tam lidé. Mnozí z nich si jsou přitom vědomi toho, co dělají, vědí, že je to špatně, ale přesto to dělají,“ říká Lilienfeld.
Ano, je tu podle něj více plastového odpadu než před šedesáti lety. Ale je to proto, že je zde více plastu a obalů obecně, ne proto, že plast je ze své podstaty viníkem. Přechod zpět k papíru tak jednoduše znamená, že více odpadu bude právě papírového.
Přečtěte si: Je lepší papírový nebo plastový obal? O ekologii rozhoduje i to, co balíme
Záchranná mise: recyklace
Aby se snížilo množství odpadu, nejčastěji skloňovaným řešením je recyklace. „Jediným způsobem, jak může recyklace pomoci snížit množství odpadu, je, že existuje finanční pobídka k recyklaci – např. zálohování nebo programy rozšířené odpovědnosti výrobců EPR – nebo že se naopak nerecyklování postihuje,“ myslí si Robert Lilienfeld.
Přečtěte si: Recyklační průmysl potřebuje podpořit. Pomáhají mu zákony o odpadech nebo plastech?
Problémem nejsou plastové obaly. Jedná se zkrátka o jakékoliv obaly nebo výrobky na jedno použití, uvažuje autor článku: „Ať se nám to líbí nebo ne, existuje skupina spotřebitelů, kteří budou vyhazovat odpadky bez ohledu na společné zájmy v oblasti životního prostředí.“
Hůl proto láme i nad důslednějším vzděláváním a informovatností veřejnosti. Skutečné řešení totiž nemá nic společného s odpadky. Souvisí to podle něj s hrdostí a osobní odpovědností: „Udržitelnost představuje jak ekologickou, tak ekonomickou a sociální starost. Řešení tak závisí na nás všech a na každém z nás.“
Co je a není littering?
V Českém prostředí se litteringem na úrovni obcí zabýval nedávný průzkum autorizované obalové společnosti EKO-KOM.
Vnímá jej jako úmyslně nebo neúmyslně pohozený nebo ponechaný odpad v urbanizovaném (městském, venkovském) nebo přírodním prostředí a také v blízkosti dopravní infrastruktury mimo místa určená pro sběr odpadů (nádoby, odpadkové koše apod.), u něhož původce nejeví aktivní snahu o sběr, a který má negativní vliv na životní prostředí.
Do litteringu není zařazován odpad odložený mimo určená místa, tj. na nelegálních skládkách odpadů nebo v okolí sběrných nádob (jedná se obvykle o objemný odpad, stavební odpad, komunální odpad, elektrozařízení, pneumatiky apod.).
Jde v tomto případě tedy nejčastěji o:
- drobné obaly na jídlo a nápoje (PET lahve, kelímky apod.),
- sáčky,
- brčka a jednorázové příbory,
- kapesníky,
- tiskoviny,
- zbytky potravin (např. žvýkačky) nebo
- nedopalky cigaret.
Z výčtu je patrné, že nejde jen o plasty. Přesto si největší pozornost vydobyly právě plastová brčka a PET lahve. Právě ty jsou spolu s dalšími neobalovými produkty, jako jsou vatové tyčinky, vlhčené ubrousky nebo držátka na balónky, podle provedených šetření nejčastěji k nalezení na světových plážích. Tyto výsledky se promítly i do evropské legislativy, zejména tzv. SUP (Singl Use Plastic direktivy EU) neboli zákazu některých jednorázových plastů.
Přečtěte si: Zákaz jednorázových plastů i rozšířená odpovědnost výrobců. Nová legislativa se dotkne také obalů
Podle EU představuje deset nejčastějších odpadků na plážích celých 43 % celkového odpadu v mořích a oceánech. Kromě těch na jedno použití je významnou částí plastový odpad z rybářské výstroje (27 %), neplastový odpad (18 %) a jiný odpad (6 %).
Environmentální dopady
Pro životní prostředí představuje littering dvojí zátěž: u plastových výrobků se nejčastěji mluví o všudypřítomných mikroplastech. Plastový odpad ale hlavně jako nevyužitý zdroj materiálu přispívá ke klimatickým změnám. Je to vysokou uhlíkovou stopou vznikající při výrobě nových obalů z primárních, neobnovitelných zdrojů. Významné množství CO2 přitom emituje i proces recyklace.
Přečtěte si: Škodí plasty životnímu prostředí více než jiné materiály? Odpověď nabízí LCA
Když environmentální dopady hodnotí metoda LCA (Life-cycle Assessment), nebývá littering součástí analýzy. Pro plasty v životním prostředí, včetně mikroplastů, totiž dosud nejsou k dispozici odpovídající ‚charakterizační faktory‘. Rovněž informací o konkrétních škodlivých účincích mikroplastů je k dispozici minimum.
Nezbývá než sázet na udržitelnost v celé její šíři. I to nám littering může ukazovat – že nejde jen o materiál, plast nebo recyklaci, ale v zásadě o způsob života.
