Nejen na plastových obalech se stále častěji objevuje označení 100% recyklovatelný obal. Dosavadní produkty jimi nahrazují výrobci i obchodní řetězce. Co to ale znamená, že je obal recyklovatelný? A můžete jej proto automaticky považovat za ekologický či udržitelný? Odpovědi v souvislostech najdete v článku.
Recyklovatelný plastový obal
Právě na základě zvyšujícího se počtu takového značení obalů nebo produktů, snahy eliminovat greenwashing a zároveň na základě přibývajících závazků k udržitelnosti a recyklaci obalů, vyvinuly dvě z předních mezinárodních organizací pro recyklaci definici termínu „recyklovatelnost“.
Aby byl plastový obal nebo jiný produkt recyklovatelný, musí podle Plastics Recycling Europe a Association of Plastic Recyclers splňovat tyto podmínky:
- Produkt musí být vyroben z plastu, který je sbírán k recyklaci, má tržní hodnotu a/nebo je legislativně podporován.
- Produkt musí být tříděný a slučovaný do toků pro recyklační procesy.
- Produkt lze zpracovat a recyklovat pomocí komerčních procesů.
- Recyklovaný plast se stává surovinou, která se používá při výrobě nových produktů.
Podle jiného návodu How2Recycle, který vytvořila severoamerická Sustainable Packaging Coalition na popud své mateřské neziskové organizace GreenBlue, jsou obaly recyklovatelné, pokud je lze sbírat, třídit, znovu zpracovávat a nakonec znovu použít při výrobě nebo výrobě jiného předmětu. Musí však existovat značná pravděpodobnost, že dokáže všechny tyto věci ve většině komunit, kde se předmět prodává.
Tyto podmínky momentálně splňuje jen malá část obalů označených jako 100% recyklovatených. Je to dáno především tím, že jsou sice designovány a upraveny ke splnění požadavků na jejich recyklovatelnost, systém a průmyslové zpracování v jednotlivých zemích včetně Česka však nefunguje tak, aby jím všechny dané produkty skutečně prošly až ke znovuvyužití.
Přečtěte si: Recyklační průmysl potřebuje podpořit. Pomáhají mu zákony o odpadech nebo plastech?
Recyklace se nerovná třídění
V Česku se ještě nedávno zaměňovala míra vytřídění za míru recyklace. Z plastů vhozených do žluté popelnice se jich však materiálově využilo cca 40 %. Některé zdroje hovoří ještě o nižších číslech.
Podle evropské legislativy se do recyklace již nezapočítává výroba paliv pro cementárny. Navíc se mění tzv. hodnotící bod recyklace z úrovně vstupu odpadu do některého z procesů úpravy na úroveň výstupu k dalšímu zpracování rozdělenému odpadu.
Přečtěte si: Co se děje s plasty ze žlutých popelnic? Třídění vždy neznamená recyklaci
Recyklace je způsobem umožňujícím, aby plastový materiál použitý k výrobě obalů a jiných produktů zůstal v oběhu po co nejdelší dobu. Spolu s možností znovupoužití (reuse) a omezení (reduce) patří mezi tři základní principy cirkulární ekonomiky.
Obaláři a jejich zákazníci v současné době reagují na tyto cirkulární požadavky dvojím způsobem:
- Vyrábí 100% recyklovatelné obaly i přes omezené možnosti jejich reálné recyklace.
- Nebo směřují k uzavřenému oběhu materiálu, tzv. closed-loop popř. systému zálohování.
Eko-design obalů
Výroba 100% recyklovatelných obalů se odvíjí od kompromisu mezi jeho užitnou vlastností a dopadem na životní prostředí. Například slušovická firma Greiner Packaging klade důraz na:
- použitý materiál,
- vzhled ve smyslu tvaru, barvy i použité dekorace,
- ochranné resp. bariérové vlastnosti obalu.
Přečtěte si: UPO existuje. Stejně jako létající talíř ale udržitelný plastový obal čeká na svůj popis a oběžnou dráhu
Pro recyklovatelnost je důležité, aby obal i další jeho komponenty (víčka, těsnění apod.) byly z jednotného materiálu. Hlídá se i 4% hranice použití přísad neboli plniv, která dodávají polymerům požadované vlastnosti.
Neméně podstatný prvek eko-designu spočívá v ochranné funkci obalu, která v případě plastů nebo kombinaci s bariérami jako je např. EVOH, sama o sobě přispívá k uchování, přepravě a také snižování plýtvání.
Vzhled obalu
Ani obal z monomateriálu nemusí splňovat požadavky na recyklovatelnost. Nezanedbatelnou roli totiž hraje také vzhled obalu – barva materiálu, přičemž nejlépe recyklovatelné jsou transparentní nebo bílé plasty, i tvar usnadňující vyprázdnění obsahu.
Neméně podstatná je dekorace obalu – existuje souvislost mezi množstvím použité tiskové barvy, velikostí potištěné plochy obalu a jeho recyklovatelností. Aby se barvou nesnižovala kvalita recyklátu, může být potištěná nanejvýš třetina obalu, např. jogurtového kelímku. Existují však různé hodnotící meze (viz evropské standardy RecyClass a Cyclos-HTP).
Ano, obal může být i bez potisku, hůře však pak plní svou marketingovou funkci. Greiner Packaging proto např. využívá na plastové kelímky papírové přebaly, které nesou – mnohdy i na obou stranách – natištěnou informaci.
Jejich nevýhodou může být, že jsou z jiného materiálu, a musíte je po použití oddělit a vytřídit zvlášť do plastu a papíru. To ale odkazuje na důležitou roli spotřebitelů v celém procesu recyklace – pokud se jakkoliv ideálně recyklovatelný obal nevytřídí a nedostane k reálnému zpracování a využití, je jedno, jestli je nebo není recyklovatelný.
Přečtěte si: Co nás littering aneb pohozené odpadky učí o udržitelnosti plastových obalů?
