Jakým směrem by se měla vydat výroba plastových obalů, aby dokázala naplnit cíl snižovat dopady na klimatickou změnu? Jakou roli v tom hraje recyklace a energetické využívání odpadů? A jaký potenciál má idea oběhového hospodářství? Na tyto a další otázky odpovídal odborník na environmentální dopady produktů lidské činnosti, děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha Vladimír Kočí.
Přečtěte si první část rozhovoru Když je zbytečný obsah, je zbytečný i obal, který se dotýká tématu udržitelnosti plastových obalů nebo výběru obalových materiálů tak, abychom minimalizovali zátěž na životní prostředí.
Mnohdy problém není samotný obal, ať plastový nebo jiný, ale odpad z něj. Jak je to s nakládáním s plastovým odpadem v kontextu jeho environmentálních dopadů?
Recyklace má podle mě smysl jen tehdy, když se získaný druhotný výrobek a druhotná surovina smysluplně využije, jestliže díky ní nemusíme vyrobit novou. Jestliže recyklujeme plast, samotné dotříďování odpadů ze žlutých popelnic s sebou nese uhlíkovou stopu. Museli jste to někam dovézt, běží tam elektrický pás, máte v tom další vstupy a výstupy. A jestliže se potom ten výrobek použije nakonec jen do zařízení pro energetické využití odpadu, tak je otázka, jestli to tam nemohlo jít rovnou. Případů nepříliš efektivního využití recyklátu by se dalo najít asi víc.
Recyklace nás nikdy nespasí, je to určitě užitečný krok v tom, že omezuje množství plastových obalů, které se jinak dostávají do životního prostředí. Že si jich začneme všímat a nebudeme je jen tak vyhazovat. Ale zároveň recyklace sama o sobě není nástrojem, kterým dramaticky snížíme uhlíkovou stopu balení jako takového. V tomto směru je třeba jít do prevence vzniku odpadu. To se zatím nedaří.
Kdy má tedy recyklace smysl?
Často recyklujeme jen proto, abychom recyklovali. Obrazně řečeno, když si koupíte kladivo, tak chcete teď s ním tak dlouho tlouct, dokud se vám ty peníze nevrátí. A když máte kladivo a někdo vymyslí technologií, kde nejsou potřeba hřebíky, tak budete říkat, že to není dobře, že je potřeba ty hřebíky vyrábět, abyste mohli tím kladivem tlouct.
Podobné je to s dotřiďovacími linkami nebo třeba bioplynovými stanicemi. Něco jsme vyrobili, postavili, v určité míře je to užitečná technologie. Ale jakmile jich je moc, tak nás to potom nutí jít jenom touto cestou. Ale my potřebujeme rovnováhu. Životní prostředí je vždy o pestrosti vstupů a výstupu systému. Jakmile všechno vsadíte na jednu plodinu nebo jednoho brouka, tak vám to ten jeden brouk položí. Potřebujeme pestrost a to platí v obalech, v energetice, ve všem, třeba i v kultuře.
Přečtěte si: Třídění a recyklace navrací plasty zpět do oběhu
Podstatou recyklace je udržet materiál co nejdéle v oběhu. Souhlasíte?
Budete-li recyklovat všechny PET lahve a použijete je na výrobu fleecových bund, tak za dva roky máme všichni několik fleecových bund a začnou pro vás ztrácet hodnotu, nebudete už chtít další. Jejich hodnota bude klesat a dostanou se zase snáze do odpadového hospodářství.
Stejně tak můžete dělat lavičky z odpadních plastů. Ano, jsou odolné, fungují, ale zároveň tím vytváříte alibi pro to, aby se vyráběl nadbytek plastů, protože je umíme recyklovat a využít. Otázka ale je, nakolik jsou lavičky z plastu potřeba.
A co chemická recyklace? Je podle Vás lepší obal vyrobit z primární suroviny, což může představovat konečném důsledku nižší uhlíkovou stopu, než pokud se vytvoří chemický recyklát, který je energeticky náročný a má uhlíkovou stopu vyšší?
Chemická recyklace je zajímavá technologie, ale zatím jsem k ní spíše skeptický. Pro určitou část plastových odpadů může být užitečná, pokud se vytvoří dobrý obchodní model a vzniklá surovina bude smysluplně využita. Budeme-li však chemickou recyklací vytvářet oleje a používat je jako druhotné palivo, to mi smysl příliš nedává.
Položil bych si tak spíše otázku, zda nemůžeme snížit energetickou náročnost našeho hospodářství jako celku? Realizovat úspory někde jinde a případně vyvíjet environmentálně šetrnější energetiku jako takovou?
Energetické využití není recyklace, to řekla i Evropská unie. Zároveň ale pro recyklát často není odbyt. Skládkování se má omezit. Jakou cestou se tedy vlastně vydat v nakládání s odpady?
Nejsem odpadový hospodář, abych fundovaně v tomto směru mohl prezentovat nějaké názory, ale osobně bych šel cestou diverzifikace. Je část materiálu, kterou je lepší energeticky využít, než zahodit. Část odpadů je třeba někdy rychle deponovat. Potřebujete mít kapacity skládek třeba na nějaké extrémní situace, povodně nebo podobně. A ta recyklace, která se tam dneska přidává jako třetí cesta? Je to krok kupředu, ale nesmíme na ní sázet, že nás zachrání. Rozhodně ne bez prevence, tedy bez omezování vzniku odpadů.
Celé téma souvisí s nastavením vzájemných obchodních vztahů. Nečekejte od skládkařů, že budou vytvářet tlak, aby bylo méně odpadu. Nečekejte, že to budou dělat provozovatele zařízení pro energetické využití nebo recyklátoři. Tlak musí vytvářet nějaký další hráč, třeba státní správa.
Zmínil jste skládky. Když to trochu obrátíme, myslíte si, že se dají skládky považovat za úložiště energie do budoucna? Dojdeme do stádia, kdy budeme odkrývat skládky a odpad nich energeticky využívat?
Myslím si, že je můžeme energeticky využívat, ale rozhodně bych to nenazval jako úložiště energie. To je alibismus. Energie má být čistá, dostupná, a když byste měli kilowatthodinu jako takovou, tak nebudete uvažovat o tom, že ji uložíte do skládky. Budete ji nějakým způsobem ukládat jinak a efektivněji.
Vrátím se ještě k obalům jako takovým. Začínali jsme s nimi a budeme jimi končit. Jakým hlavním směrem by se podle vás mělo vydat celé plastové obalářství tak, aby naplňovalo cíl snižovat dopady na klimatickou změnu?
Já bych využití plastů doporučoval jenom tam, kde to má opravdu dlouhodobý efekt. Plasty jsou skvělý materiál, který má řadu užitečných vlastností. Ale používat je jako obaly mně osobně připadá škoda. Přijde mi to jako degradování potenciálu, co plasty mají.
Určitě bych byl pro, aby se plasty používaly v high-tech nebo víc důležitých výrobcích. Ať se zkrátka balí jen ty výrobky, které mají pro člověka velkou přidanou hodnotu, třeba zdravotní nebo nutriční. A to si přitom plně uvědomuji, proč vlastně v obalech začaly být využívány před cca 40-50 lety, kdy to byla ochrana produkce dřeva.
Přečtěte si: UPO existuje. Stejně jako létající talíř ale udržitelný plastový obal čeká na svou oběžnou dráhu.
A co kýžené oběhové hospodářství, jak vidíte jeho možnou podobu?
Dostáváme se k novým obchodním modelům, což je zajímavé téma v oběhovém hospodářství, kdy nejsou v popředí supermarkety a velkovýrobny, ale jeden třeba farmář, kterého vy téměř znáte, nebo je téměř na dohled od vás. A víte co vám dává dovnitř, víte co jíte, víte v čem to máte zabaleno a víte to, co se s tím obalem bude potom znova dělat.
Poté, co se ve 20. století jelo všechno ve velkém a odosobnilo se to, tak nás ta odosobněnost nyní začíná trošku štvát. Chceme mít víc osobních kontaktů i s těmi výrobci, dodavateli a možná, že právě toto je cesta do budoucna. Asi není ideální pro ty velkovýrobce, pro koncerny, ale i oni by si v tom možná dokázali najít nějakou obchodní příležitost.
Myslíte si, že tohle je i cesta v globálním měřítku? Je lokální produkce něco, co dokáže nakrmit celou populaci?
Vím, že víc než 60 % lidí žije ve velkých městech a že to jídlo musíte prostě do těch měst dovážet. A v tom případě je lepší dovézt jim jogurt v plastu, protože je lehčí a lépe se odstraňuje. Já bych si ale spíše kladl otázku, nakolik lidská společnosti ve velkých městech bude spokojená a také dlouhodobě udržitelná?
Možná ani ne z pohledu energetiky, nebo z pohledu materiálových toků, ale vyloženě kulturně. Jestli dokážeme dlouhodobě žít v těch panelácích, nebo ve velkých budovách spokojený a kvalitní život? To už je otázka spíše na urbanisty, sociology. Já analyzuji výrobky jako takové. Ale myslím si, že globalizace, kterou zmiňujete, v některých odvětvích už prostě došla maxima a budou se hledat nové obchodní modely založené na regionálním rozvoji.
Díky za rozhovor.
Podívejte se na celý videozáznam, který je dostupný na facebookovém profilu online magazínu UdržitelnýObal.cz.
