Výrobci i spotřebitelé čím dál častěji řeší dopady obalů na životní prostředí a přicházejí s řešením na jejich minimalizaci. Neporovnávají přitom mezi sebou jen různé materiály, ale i produkty v odlišném provedení. U plastových kelímků na jogurt jsou k přírodě nejšetrnější ty kombinující plast s papírem ve snadno oddělitelné variantě nebo ty s potiskem. Vyplývá to z výsledků studie posuzování životního cyklu produktu.
Tzv. LCA analýza (z angl. Life-cycle assessment) podává informaci o konkrétním vlivu na životní prostředí v kontextu všech souvisejících operací přeměňujících vstupy na výstupy, ale i jejich spojnic. Nejčastěji se jedná o energie nebo pomocné materiály, které musí být kromě hlavního produktu také vyrobeny a po využití odstraněny, a to od těžby surovin, přes výrobu, logistiku, používání až po likvidaci.
Když tuto analýzu provedl tým VŠCHT Praha s plastovými kelímky na jogurt firmy greiner packaging, zjistil u obalů různý vliv a vztáhl výsledky jak na celkovou zátěž, tak i na různé kategorie dopadu, jako je např. klimatická změna.
Přečtěte si: Škodí plasty životnímu prostředí více než jiné materiály? Odpověď nabízí LCA
Dopady plastových obalů
Jedním z ukazatelů, kterými lze nahlížet na příčinu negativních změn klimatu, je takzvaná uhlíková stopa. Ta souvisí s emisemi CO2 nebo jinými plyny (CH4, N2O), nejčastěji přepočítávanými právě na ty uhlíkové (tzv. CO2 ekv.).
Plasty v celé jejich šíři se podle studie Imperial College London podílejí na globálních emisích skleníkových plynů z 3,8 %. Část polymerů se využívá pro výrobu obalů, ale právě zde přináší aplikace plastů některé ekologické výhody. Naopak jejich omezení nebo přechod na jiné materiály s sebou může nést spíše nezamýšlené negativní důsledky.
Přečtěte si: Je lepší sáhnout po obalu z plastu než z jiných materiálů. Má nižší uhlíkovou stopu
Tato tvrzení vychází z posuzování celého životního cyklu obalů právě na základě LCA analýzy. Zatímco plasty celkově v tomto srovnání nejvíce ztrácejí v počáteční fázi, tedy přeměně fosilních paliv na polymery – v ní se produkují až dvě třetiny emisí, ale zároveň představuje největší potenciál úspor v případě udržení plastů v oběhu a využívání recyklátu, nejvýhodnější je konkrétně u obalů fáze jejich výroby, logistiky a používání.
Uhlíková stopa kelímků na jogurt
Environmentální dopad, jakým je klimatická změna, vyjádřená hodnotou CO2 ekv. emitovanou ve všech fázích životního cyklu produktu, je nejčastěji používaným ukazatelem z celého souboru LCA analýzy. Při stejné metodice výzkumu, funkční jednotce a hranicích systému (nejčastěji cradle to grave) lze výsledky porovnávat i napříč studiemi.
Z výsledků LCA studie polypropylenových kelímků na jogurt je výsledná uhlíková stopa vztažená na 1 litr jogurtu:
- nejnižší u 400ml kelímku s potiskem (49 g CO2 ekv.) a
- u 400 ml řešení s kartonovým přebalem (K3) z virgin materiálu (54,3 g CO2 ekv.).
- Naopak nejvyšší uhlíkovou stopu vykázal 150ml kelímek se sleevem (83,1 g CO2 ekv.).
Rozhoduje i velikost balení
Data z LCA přitom neslouží jen na hodnocení dopadů na klimatickou změnu, ale celou řadu dalších kategorií (tzv. indikátorů kategorií dopadu), jako je třeba spotřeba nebo znečištění vody, spotřeba fosilních surovin, užití půdy, tvorba prachových částic aj. Tím snadněji identifikujeme fáze životního cyklu nebo přímo části výroby nejvíce zatěžujících životní prostředí, ale lze díky nim také porovnávat třeba dopad různě velkých balení atd.
Když metodu LCA (model PEF 3.0 doporučený Evropskou komisí) použil tým VŠCHT Praha pro porovnání různých typů kelímků na jogurt, zjistil, že vzhledem k funkční jednotce 1 litru jogurtu vykazují ty s kartonovým přebalem (K3) a také potiskem nižší environmentální dopady než ty s etiketou nebo sleevem. Zároveň kelímky schopné pojmout větší množství jogurtu (400 ml) jsou k životnímu prostředí také šetrnější.
Z podrobnějších výsledků studie mimo jiné také vyplývá, že vedle materiálního složení hraje v celkových environmentálních dopadech kelímků významnou roli i emise související s produkcí při výrobě spotřebované elektrické energie.
Využití LCA analýzy
Samotná metoda LCA je unikátní svým potenciálem srovnávat zdánlivě nesrovnatelné. Zmíněné výsledky pomáhají vyvíjet či zvolit ekologičtější obal. Je tak užitečným nástrojem jak pro výrobce, tak pro jednotlivé segmenty trhu a spotřebitele.
“V greineru s daty pracujeme při dalším plánování výroby i eko-designu obalů. A jsme zvědaví také na porovnání s jinými obalovými materiály, na kterém tým VŠCHT Praha momentálně pracuje,” uvádí Ivo Benda.
Z globálních dat, které shromáždil denkstaat, v tomto smyslu vyplývá, že objem skleníkových plynů by se zvýšil ročně o faktor 2,7 resp. 61 milionů tun CO2, pokud by se hromadně plastové obaly nahradily jinými materiály, jako je papír, sklo aj.
“Obecně se nedá říci, zda je výrobek ekologický. Jednotlivé produkty mohou mít ve vzájemném srovnání nižší či vyšší environmentální dopady, nikdy však nulové,” říká Vladimír Kočí z VŠCHT Praha.
“Proto hovoříme o udržitelném obalu – jeho dopady posuzujeme vzhledem k celému životnímu cyklu, jeho existujícím alternativám plastovým i z jiných materiálů i k výhodnosti a funkčnosti pro uživatele a společnost. Tento pojem však souvisí i s udržitelností celé firmy,” dodává za výrobce plastových obalů pro potravinářství Benda.
Přečte si: Udržitelný obal neznamená jen ekologický materiál
Současně upozorňuje, že důležitou roli přitom hraje i optimalizace stěžejních součásti fungování závodu, jako jsou energetické toky, efektivita technologií, infrastruktury či odpadového hospodářství. Proto se LCA vypočítává i pro konkrétní výrobní podnik.
