Vysadit nové stromy a snížit tak uhlíkovou stopu lidské činnosti nebo přímo produktů – to je častý záměr výrobců i jiných iniciativ. Že to v masivním měřítku, a zejména na místech k tomu nevhodných, nemusí být až tak dobrý nápad, začali upozorňovat vědci po zveřejnění One trillion tree kampaně na Světovém ekonomickém fóru v roce 2020. Shrnul to mimo jiné americký zpravodajský web The Verge.
Trend výsadby nových stromů jako nástroje proti klimatické změně posílil v roce 2019, když časopis Science publikoval studii, která došla k závěru, že bilion stromů dokáže pojmout více než třetinu všech skleníkových plynů vyprodukovaných lidstvem od počátku průmyslové revoluce.
Přečtěte si: Klimatická změna: Alarmující téma jednotlivců i systému
Stromům se proto dostalo nebývalé pozornosti třeba i na Světovém ekonomickém fóru, když byl představen plán vysadit během dekády 1 bilion stromů. A tento záměr podpořilo symbolicky i finančně mnoho vlivných osobností.
Studie, ze které tato a jiné iniciativy vychází se ale po počátečním nadšení stala předmětem diskuse. Kritizoval ji například Forrest Flieschman, vyučující na Minnesotské univerzitě a vědec, jenž několik let zkoumal dopady výsadby stromů v Indii. „Lidé se soustředí na špatné řešení,“ uvedl Fleischman. „Byl bych rád, kdyby ten člověk ze Salesforce (ředitel americké softwarové společnosti Marc Benioff, který výsadbu na Světovém fóru významně podpořil) místo ‚přispěji peníze na výsadbu bilionu stromů,‘ řekl ‚přispěji peníze na pomoc domorodcům v Amazonii, aby si mohli zanechat svou půdu,‘ to by mělo mnohem větší dopad,“ upozornil Fleischman.
Nepřirozená výsadba
Hlavním problémem je plán vysadit nové stromy i tam, kde přirozeně nepatří, například se počítá se zalesněním savan a pastvin, což může mít v důsledku negativní dopad na celé ekosystémy. Tvrdí to Joseph Veldman, jedna z hlavních postav kritiky. Podle něj se novinové titulky, slibující „nejlepší možné řešení klimatické změny,“ prostě mílí. A varuje před následky narušených ekosystémů, které by globální oteplování ještě zhoršily. Má také obavy z toho, že honba za výsadbou může odvrátit pozornost společnosti od skoncování s fosilními palivy nebo zastavení odlesňování.
„Nepotřebujete vysadit nový strom, abyste přivedli les zpátky k životu,“ vzkázal pro The Verge již zmíněný Fleischman. Lesy se totiž dokážou uzdravit samy, pokud jim tu příležitost poskytneme. Dále argumentuje tím, že nejlepším způsobem, jak zajistit dostatek stromů pro pohlcení oxidu uhličitého, je zabezpečit práva lidí, kteří jsou na lesech závislí – primárně domorodých obyvatelů, jejichž půda bývá často zabrána vládou a znehodnocena průmyslem.
Přečtěte si: Uhlíková stopa plastových obalů? Záleží na každém detailu
Stromy v péči domorodců
Amazonský prales momentálně do atmosféry uvolňuje více oxidu uhličitého, nežli ho ukládá. Z velké části je to způsobeno častými požáry a cíleným odlesňováním z důvodů těžby dřeva a rozšiřování plochy pro zemědělství. To vše se děje pod taktovou brazilského prezidenta, který do budoucna přislíbil zpřístupnit ještě více částí pralesa pro místní rozvoj.
Přitom ze studie renomovaného vědeckého časopisu PNAS vyplývá, že efektivním způsobem, jak les chránit, je nechat ho v péči místních domorodců. Teritoria pod jejich správou, která vědci monitorovali během let 2003 až 2016, vykazovala nejmenší uvolnění CO2 do atmosféry. Les tam totiž zůstává netknutý a na místech, kde došlo k jeho narušení, se dokázal sám obnovit.
Autoři studie z roku 2019 si však za svým tvrzením dál neochvějně stojí. „Nejsme si vědomi žádného jiného proveditelného řešení, které by mohlo odčerpat takové množství uhlíku z atmosféry,“ uvedli v říjnovém vydání časopisu Science.I zastánci opačného názoru považují stromy za důležitý faktor při boji s klimatickou změnou. Nicméně prioritou by podle nich mělo být zachování již existujících lesů a případné zalesnění by se mělo týkat pouze míst, kde se již stromy v minulosti vyskytovaly, a tudíž zde není riziko narušení vedlejších ekosystémů.
