Třídím, třídíš, třídíme… V Česku tohle platí téměř doslova. Systém sběrných míst tříděného odpadu je přístupný pro 99 % obyvatel zhruba 130 kroků od domova a aktivně třídí téměř tři čtvrtiny lidí. Co se ale stane s obsahem tzv. barevných kontejnerů pak? Ačkoliv se daří různé materiály vytřídit, ne vždy to automaticky znamená, že dojde k jejich následné recyklaci. Jaká je situace u plastových obalů? A jak se vyvíjí v čase? I na to naleznete odpovědi v následujících řádcích.
Devátý ročník česko-slovenského obalového kongresu Obalko se zabýval třemi dimenzemi obalu z pohledu ochrany, marketingu a cirkularity. A diskuze odborníků o tom, jak může obal současně chránit produkt, podporovat jeho prodej a minimalizovat dopady na životní prostředí, se několikrát nesla v duchu hledání rovnováhy. Nelze totiž opomíjet základní funkce obalu, ale ruku v ruce s nimi zohledňovat i ekologii, teprve potom je obal skutečně udržitelný.
Produkce a spotřeba potravin za sebou zanechává výraznou uhlíkovou stopu. Na otázky, jak ji snížit, jaké další environmentální dopady s sebou strava nese i jakou roli v tom všem hrají spotřebitelé, se zaměřil webinář mezinárodní organizace ProVeg. Jednotliví odborníci ukázali, že významným hybatelem na cestě k nižším emisím je přechod od živočišné k rostlinné stravě, svou nezastupitelnou roli ale mají také udržitelné obaly.
Rozšířená odpovědnost výrobce ve smyslu placení poplatků za likvidaci produktů ve fázi po použití není žádná novinka. Známe ji například u elektroodpadu nebo autovraků, ale i obalů – tady se ale v souvislosti se změnami v odpadovém hospodářství v posledních letech proměňuje. Zatím však v Česku není plnohodnotným nástrojem, který by podporoval recyklaci a používání recyklátů v nových výrobcích, myslí si Jan Daňsa, Country manažer pro český a slovenský trh společnosti ALPLA. Více zmiňuje v rozhovoru.
