Pro udržitelnost plastů je klíčové jejich uchování v oběhu po co nejdelší dobu. Jako základní se pro to jeví recyklovatelnost. Aby se maximalizovala, neustále se vyvíjí její efektivní varianty. Kromě mechanické recyklace funguje i chemická. Jsou právě metody rozložení molekulových vazeb pro plasty budoucností nebo chcete-li spásou?
Udržitelný plastový obal (UPO) má s UFO mnoho společného. Důkazy o něm jsou dostupné, ačkoliv často podléhají dezinformacím nebo politickým hrám. Pro jeho lepší uchopitelnost je ale třeba jej podrobně popsat a vytyčit cestu, kterou bude putovat po své oběžné dráze v rámci kýžené cirkulární ekonomiky.
U výrobků z plastu je často zdůrazňována jejich škodlivost na životní prostředí. Jsou syntetické, mají dlouhý poločas rozpadu, při jejich spalování vznikají pro ovzduší škodlivé látky, plastové odpadky jsou pohozené v přírodě a zaplavují oceány. Tento běžný pohled ale míří jen na viditelnou špičku ledovce. K posouzení ekologických dopadů je důležité brát v potaz jejich celkový životní cyklus.
Evropská unie a její členské státy se intenzivně snaží zabránit zbytečnému odpadu a podporovat oběhovost plastů. Legislativně regulují výrobu i odpadové hospodářství. V potravinářském průmyslu ale naráží na nutnost ochrany jídla a spotřebitele, která může budit dojem, že je v opozici s ekologickým přístupem. Opak je ale pravdou. Plastové obaly potravin dokážou naplňovat oba cíle.
