Plastové obaly jsou opředeny řadou mýtů, týkajících se jejich spotřeby i zátěže pro životní prostředí. Pod drobnohledem faktů ale tyto mylné předpoklady ztrácejí na síle. Plastový obal může být mnohdy ekologičtější než papír nebo sklo. V porovnání s jinými dopady na životní prostředí představují obaly jen velmi malou část. A jejich rádoby škodlivost se zmiňuje mnohem častěji než reálný užitek. Posuďte sami.
Výrobci i spotřebitelé čím dál častěji řeší dopady obalů na životní prostředí a přicházejí s řešením na jejich minimalizaci. Neporovnávají přitom mezi sebou jen různé materiály, ale i produkty v odlišném provedení. U plastových kelímků na jogurt jsou k přírodě nejšetrnější ty s potiskem nebo kombinující plast s papírem ve snadno oddělitelné variantě. Vyplývá to z výsledků studie posuzování životního cyklu produktu.
Odpadní plasty jsou jednou z největších výzev současné generace. Základním problémem je lineární způsob výroby a nakládání s plasty a plastovými výrobky, který jednak spotřebovává přírodní zdroje, ale také produkuje negativní externality. K řešení může přispět chemická recyklace. V Unipetrolu ji vyvíjejí tak, aby bylo možné ve velkém vyrábět plasty převážně z odpadu a ne z primárních surovin.
Udržitelný obal není jen takový obal, který je recyklovatelný nebo přímo vyrobený z ekologického materiálu. Záleží také na tom, proč jej vůbec používáme. Samotný pojem udržitelnost totiž představuje uchování prostředí i pro budoucí generace nejen v environmentální, ale také ekonomické a společenské rovině.
