Mýtus, že klimatická změna se neděje, je dávno vyvrácen. Plnou pozornost tak může mít zastavení zvyšování teploty Země výrazným omezováním emisí skleníkových plynů a náprava škod. Tyto aktivity musí být kombinací činů jednotlivců i systémových nástrojů. To je hlavní poselství nejen panelové diskuse Fakta a mýty o klimatu, ale obecně i udržitelnosti života a lidstva.
Plastové obaly přispívají ke snižování plýtvání jídlem. Projevuje se to na výši uhlíkové stopy, kterou během svého životního cyklu potraviny generují, a tedy na zmírňování dopadů na životní prostředí. Pokud jej tedy chcete chránit, neznamená to, že se musíte vzdát úplně všech plastů. Je třeba přemýšlet v širších souvislostech.
Jakákoliv lidská činnost nebo produkt zanechává uhlíkovou stopu, to platí i pro plasty. Její výši ale neovlivňuje primárně materiál, ale spíše způsoby výroby. Dopady je snaha co nejvíce minimalizovat. Výrobci tak jdou vstříc nejen legislativě, ale stále častěji i společenské odpovědnosti. A v jejich počínání záleží na každém detailu.
U výrobků z plastu je často zdůrazňována jejich škodlivost na životní prostředí. Jsou syntetické, mají dlouhý poločas rozpadu, při jejich spalování vznikají pro ovzduší škodlivé látky, plastové odpadky jsou pohozené v přírodě a zaplavují oceány. Tento běžný pohled ale míří jen na viditelnou špičku ledovce. K posouzení ekologických dopadů je důležité brát v potaz jejich celkový životní cyklus.
