Třídím, třídíš, třídíme… V Česku tohle platí téměř doslova. Systém sběrných míst tříděného odpadu je přístupný pro 99 % obyvatel zhruba 130 kroků od domova a aktivně třídí téměř tři čtvrtiny lidí. Co se ale stane s obsahem tzv. barevných kontejnerů pak? Ačkoliv se daří různé materiály vytřídit, ne vždy to automaticky znamená, že dojde k jejich následné recyklaci. Jaká je situace u plastových obalů? A jak se vyvíjí v čase? I na to naleznete odpovědi v následujících řádcích.
Devátý ročník česko-slovenského obalového kongresu Obalko se zabýval třemi dimenzemi obalu z pohledu ochrany, marketingu a cirkularity. A diskuze odborníků o tom, jak může obal současně chránit produkt, podporovat jeho prodej a minimalizovat dopady na životní prostředí, se několikrát nesla v duchu hledání rovnováhy. Nelze totiž opomíjet základní funkce obalu, ale ruku v ruce s nimi zohledňovat i ekologii, teprve potom je obal skutečně udržitelný.
Rozšířená odpovědnost výrobce ve smyslu placení poplatků za likvidaci produktů ve fázi po použití není žádná novinka. Známe ji například u elektroodpadu nebo autovraků, ale i obalů – tady se ale v souvislosti se změnami v odpadovém hospodářství v posledních letech proměňuje. Zatím však v Česku není plnohodnotným nástrojem, který by podporoval recyklaci a používání recyklátů v nových výrobcích, myslí si Jan Daňsa, Country manažer pro český a slovenský trh společnosti ALPLA. Více zmiňuje v rozhovoru.
Jednou z hlavních funkcí obalu je ochrana produktu. Jde v podstatě o bariéru mezi vnějším prostředím a obsahem uvnitř. A právě bariérové vlastnosti plastů patří mezi přednosti tohoto materiálu, využívané zejména v potravinářství. Toto odvětví vyžaduje, že se vyvíjí i speciální vrstvy, které takové vlastnosti posilují a napomáhají tak delší trvanlivost i bez konzervačních látek. Bariérové technologie ale hrají důležitou roli také v udržitelnosti obalů.
