Jakým směrem by se měla vydat výroba plastových obalů, aby dokázala naplnit cíl snižovat dopady na klimatickou změnu? Jakou roli v tom hraje recyklace a energetické využívání odpadů? A jaký potenciál má idea oběhového hospodářství? Na tyto a další otázky odpovídal odborník na environmentální dopady produktů lidské činnosti, děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha Vladimír Kočí.
Klíčová pro udržitelnost plastových obalů je jejich recyklovatelnost, tedy opětovné využití i poté, co se stanou odpadem. To však nemůže fungovat bez těch, kteří obal správně vytřídí a nasměrují k recyklaci. Způsob třídění mohou usnadnit informace na obalech a tzv. recyklační symboly. Poznáte je? Používáte je?
Jakákoliv lidská činnost nebo produkt zanechává uhlíkovou stopu, to platí i pro plasty. Její výši ale neovlivňuje primárně materiál, ale spíše způsoby výroby. Dopady je snaha co nejvíce minimalizovat. Výrobci tak jdou vstříc nejen legislativě, ale stále častěji i společenské odpovědnosti. A v jejich počínání záleží na každém detailu.
Pro udržitelnost plastů je klíčové jejich uchování v oběhu po co nejdelší dobu. Jako základní se pro to jeví recyklovatelnost. Aby se maximalizovala, neustále se vyvíjí její efektivní varianty. Kromě mechanické recyklace funguje i chemická. Jsou právě metody rozložení molekulových vazeb pro plasty budoucností nebo chcete-li spásou?
