Produkce plastů a plastových obalů nevyhnutelně směřuje k uzavření oběhu materiálů. K nutné recyklovatelnosti výrobků se přidává požadavek využívání recyklátu v maximální možné míře. Zas tak přímočaré to ale nemůže být v potravinářském průmyslu. Článek to ukazuje na dvou materiálech, r-PET a recyklovaném polypropylenu.
Existuje velké množství plastových obalů – liší se použitím různých druhů plastů a mnohdy i jejich kombinací. Ačkoliv to ve většině případů není pouhým marketingovým rozmarem, ale zajištěním funkčnosti obalu, jejich různorodost komplikuje třídění a recyklaci. Co by přineslo omezení či dokonce sjednocení typů obalů? A je vůbec něco takového reálné?
Od ledna 2021 začnou platit nové zákony, týkající se také přímo obalů nebo výrobků s ukončenou životností. Zaměřují se především na minimalizaci skládkování a naopak zvýšení třídění a využití odpadů. Jdou tak vstříc evropským cílům nastaveným pro nadcházející roky.
Ve třídění odpadů Češi vedou, recyklace a hlavně využívání recyklátu pro výrobu nových produktů ale pokulhává. Překážkou je jim především vyšší cena materiálu zpracovaného z odpadu oproti tomu primárnímu, v případě plastů ropy. Co dalšího musí recyklační průmysl překonávat, aby naplňoval svůj účel? A jak mu k tomu (ne)pomáhají legislativní změny v oblasti odpadů, plastů a obalářství?
