Na klimatickém summitu OSN v Glasgow lze pozorovat opakující se narativ útočící na ropu, zemní plyn a uhlí. Řešení globálního oteplování pak stojí a padá s nahrazením těchto fosilních paliv větrnými mlýny a solárními panely. A mnohdy také s eliminací plastů. Málokdo se však zamýšlí nad tím, že způsob života ve 21. století se bez nich neobejde. Tyto souvislosti zmiňuje komentář Davida Blackmona pro americký Forbes.
Mýtus, že klimatická změna se neděje, je dávno vyvrácen. Plnou pozornost tak může mít zastavení zvyšování teploty Země výrazným omezováním emisí skleníkových plynů a náprava škod. Tyto aktivity musí být kombinací činů jednotlivců i systémových nástrojů. To je hlavní poselství nejen panelové diskuse Fakta a mýty o klimatu, ale obecně i udržitelnosti života a lidstva.
Jakákoliv lidská činnost nebo produkt zanechává uhlíkovou stopu, to platí i pro plasty. Její výši ale neovlivňuje primárně materiál, ale spíše způsoby výroby. Dopady je snaha co nejvíce minimalizovat. Výrobci tak jdou vstříc nejen legislativě, ale stále častěji i společenské odpovědnosti. A v jejich počínání záleží na každém detailu.
