Mohou být jednorázové plastové obaly pomocníky v boji proti plýtvání potravinami a tím podporovat udržitelnost?
V rakouské rodinné firmě greiner packaging tomu věří a nejen to, dělají vše pro to, aby to byla pravda.
Základem je definovat si udržitelnost. Spoustu lidí jako první napadne zákaz brček, igelitových tašek a dalších plastů na jedno použití. Tyto iniciativy se pro někoho mohly stát symbolem udržitelnosti, ale ve skutečnosti s ní nemají moc společného. Ano, znečištění oceánů je zajisté součástí boje za udržitelnost a plasty zde hrají viditelnou roli (s ohledem na své vlastnosti většinově plavou na hladině a často pak končí na plážích), ale plasty hrají také velmi významnou (byť často méně viditelnou, či přehlíženou) roli v boji za vyšší udržitelnost.
Co tedy udržitelnost krom boje za čistší oceány zahrnuje? OSN vydefinovalo 17 cílů udržitelného rozvoje:
I po důkladném prozkoumání zákaz plastů v 17 cílech udržitelného rozvoje neuvidíte.
Jakou roli hrají v udržitelnosti plastové obaly
pokud by plýtvání potravinami bylo „státem“, byl by svými emisemi po Číně a Spojených státech třetím největším znečišťovatelem planety
Obal má v první řadě chránit. Můžeme mluvit i o dalších funkcích jako je umožnění přepravy, informovat, či v případě potravin zjednodušit spotřebu. U potravin pak má zjednodušení spotřeby a ochrana ještě jeden velký rozměr – snižování plýtvání.
Plýtvání potravinami je jeden z největších problémů lidstva. Na jedné straně je na zemi v některých oblastech velká chudoba a hlad a na straně druhé se ročně vyhodí přes 1,3 miliardy tun potravin! Zkuste si teď v duchu tipnout, jakou uhlíkovou stopu toto plýtvání zanechá… Chvíle napětí – 3,3 miliard tun CO2. Těžko představitelné číslo, uznáváme.
Usazeno do kontextu, roční uhlíková stopa lidstva je cca 50 mld. tun. Pro srovnání v roce 2000 to bylo „jen“ 35 mld. tun. A jak by vypadal pomyslný žebříček „znečišťovatelů“?
- 1. místo Čína: 12 mld. tun
- 2. místo USA: 6 mld. tun
- 3. místo…právě vyhozené potraviny.
Více jak 1/3 všech potravin tak pěstujeme či chováme zbytečně, čímž zbytečně využíváme téměř 1/3 orné půdy (28 %) a zbytečně spotřebujeme 250 km3 vody. Výborně – stačí teda pěstovat o třetinu méně rostlin či dobytka (ostatně například v Nizozemsku k tomu již přistoupili a začínají snižovat chovy skotu, aby snížili produkci skleníkových plynů). Ale pokud i poté vyhodíme třetinu potravin, tak jen zhoršíme chudobu a prohloubíme hlad, což určitě není v souladu s cíli udržitelného rozvoje dle OSN. A zde hrají svou důležitou roli obaly.
Ano, velkou část potravin vyhodíme jen pro to, že jsme si prostě v restauraci objednali, či v obchodě nakoupili více než sníme. Nicméně mnohem více potravin se ke spotřebiteli ani nedostane, protože byly po cestě znehodnoceny. Například u ovoce a zeleniny je s ohledem na jejich náchylnost ke zkáze vyhozeno až 50% produkce.
Je prokázáno, že balení potravin prodlužuje jejich čerstvost, prodlužuje tak jejich trvanlivost a výrazně snižuje plýtvání. V roce 2020 publikovala rakouská společnost Denkstatt výsledky svého více jak 3letého výzkumu, zaměřeného právě na plýtvání potravinami, uhlíkovou stopu potravin a vliv balení na zmíněné 2 oblasti. Výsledky byly jednoznačné:
- Obaly u potravin prodlužují jejich životnost a tím i snižují plýtvání potravinami. V průměru zdvojnásobení trvanlivosti potraviny sníží plýtvání o 40 %, ztrojnásobení pak o 80 %.
- Uhlíková stopa obalu na potravinu je v průměru méně než 1 % uhlíkové stopy celého produktu (potravina včetně obalu).
- Volba velikosti obalu a použitého materiálu závisí do velké míry na balené potravině.
Obaly tak evidentně snižují plýtvání potravinami a tak i dopad produktu na životní prostředí. Zajímavé byly ale i závěry ohledně velikosti balení a materiálu. Například mléčný výrobek je dle studie lepší balit do menšího plastového obalu ale třeba jahodová marmeláda už si klidně zaslouží velký skleněný obal s mnohem větší uhlíkovou stopou než má plast.
Důvodem je, že pokud bychom u mléčného výrobku volili jeden velký obal namísto více malých, tak sice snížíme celkovou uhlíkovou stopu obalu, ale snížení je s ohledem na obecně nízkou uhlíkovou stopu plastu v porovnání s vysokou uhlíkovou stopou baleného produktu (mléčného výrobku) zanedbatelné. Jinak řečeno, pokud si koupíte 500g balení jogurtu a vyhodíte byť jen 2 % obsahu, je „udržitelnější“ koupit si raději 5 x balení po 100g a sníst vše. Marmeláda pak vydrží mnohem déle otevřená a je tak malá pravděpodobnost, že se zkazí a budete ji vyhazovat. Pokud se tak ale stane, tak její uhlíková stopa je v porovnání se skleněným obalem relativně malá. Proto se zde nevyplatí velké množství malých skleněných obalů, protože ty by zatěžovaly životní prostředí výrazně více než malé plastové, či velký skleněný.
Data Denkstattu potvrzuje i LCA (Life Cycle Assessment) studie, kterou si společnost greiner packaging nechala udělat na VŠCHT v Praze.
