Výrobci i spotřebitelé čím dál častěji řeší dopady obalů na životní prostředí a přicházejí s řešením na jejich minimalizaci. Neporovnávají přitom mezi sebou jen různé materiály, ale i produkty v odlišném provedení. U plastových kelímků na jogurt jsou k přírodě nejšetrnější ty s potiskem nebo kombinující plast s papírem ve snadno oddělitelné variantě. Vyplývá to z výsledků studie posuzování životního cyklu produktu.
Odpadní plasty jsou jednou z největších výzev současné generace. Základním problémem je lineární způsob výroby a nakládání s plasty a plastovými výrobky, který jednak spotřebovává přírodní zdroje, ale také produkuje negativní externality. K řešení může přispět chemická recyklace. V Unipetrolu ji vyvíjejí tak, aby bylo možné ve velkém vyrábět plasty převážně z odpadu a ne z primárních surovin.
Téměř všemi tématy osmého ročníku česko-slovenského obalového kongresu Obalko se prolínala udržitelnost. Co zajímavého zaznělo v souvislosti s obaly potravin a spotřebního zboží? A v případě plastových obalů, na které je vždy upřená hlavní pozornost, jakou roli hrají výrobci, spotřebitelé a další články životního cyklu obalů? Bez každého z nich jednotlivě a zároveň vzájemné provázanosti se totiž udržitelný obal ani vyrobit nedá.
Produkce plastů a plastových obalů nevyhnutelně směřuje k uzavření oběhu materiálů. K nutné recyklovatelnosti výrobků se přidává požadavek využívání recyklátu v maximální možné míře. Zas tak přímočaré to ale nemůže být v potravinářském průmyslu. Článek to ukazuje na dvou materiálech, r-PET a recyklovaném polypropylenu.
